Jak jsme závodili na gotthardských serpentinách

Gotthard_pass

Ahoooj!

Gotthard Pass (2 106 m) znají snad všichni, takže není třeba tohodle švýcarského krále v průsmykách dál představovat.

My jsme si ho projeli až k večeru, a to šíleným tempem (na svém voze mám mód SPORT, který se na tomhle passu pěkně zahřál). Švihat zatáčky v tuhle denní dobu je totiž super zážitek, protože se nemusíte táhnout za jedním „kochačem“, který způsobuje dvoukilometrovou kolonu. Šíleným tempem jsme ho ale projeli i z toho důvodu, že jsme hledali místo na přespání. Měli jsme prakticky dvě možnosti – Gotthard Pass nebo Furka Pass, který je od Gotthardu vzdálený další hodinu (jinou možnost než na passu jsme kvůli výhledům ani nebrali v úvahu). Nevěděli jsme, jaké budou podmínky na postavení stanu, takže jsme obě místa chtěli stihnout ještě za světla.

Kuba na Furka Passu už jednou před pár lety spal, takže věděl, kde se tam dá dobře postavit stan, ale já jsem chtěla zkusit Gotthard.

Když jsme na Gotthard přijeli, za boha se nám žádné místo nelíbilo – minimálně kvůli elektrickým drátům, které jsou snad všude. Přece jenom si na pěkném ranním výhledu ze stanu docela zakládáme, takže jsme i zkoumali, na jakou světovou stranu je východ. Kamenitý terén nám to taky moc neulehčil.

Po deseti minutách ježdění sem a tam jsme to vzdali a z Gotthardu už za šera pokračovali dál na Furku. Na Furku jsme dojeli za úplné tmy, ale Kuba už přesně věděl, kam zamíříme. Ale o Furce až příště, tenhle kouzelný průsmyk si totiž zaslouží svůj samostatný článek.

E.

Gotthard_pass
Gotthard_pass