Ahooj cestovatelé!
Tak konečně tu máte záplavu fotek z Islandu! Předem se omlouvám, že jich je tolik, já prostě nedokázala vybrat deset nejlepších, protože jsme viděli takových míst!:))))
Začalo to všechno v Keflavíku, kam jsme přiletěli asi v jednu ráno. Půjčili auto a vyrazili hned hledat první „ubytování“. Netušili jsme do poslední chvíle, kde budeme spát, takže jsme prostě sjeli z dálnice na první odbočce. Po chvilce jsme našli malé jezero, které bylo přímo ideální na kempování. Do spacáků jsme ulehli kolem třetí ráno, když už svítalo.
Shodou okolností jsme spali kousek od naší první zastávky – Blue Lagoon. Tohle místo jsme vůbec neměli v plánu, ale bylo od nás asi 5 km, tak jsme tam zajeli. Blue Lagoon jsou geotermální lázně s kouzelnou tyrkysovou vodou, ležící kousek od města Grindavík. Koupala jsem se v nich před pěti lety, takže jsem zbylé členy naší posádky přesvědčila, že je to turistické místo s několika tisíci Asiaty, které za to nestojí. Prošli jsme se alespoň kolem jezírek a vyrazili dál.
Naše druhá destinace byla Gjáin. Projížděli jsme Reykjavíkem, kde jsme natankovali a nakoupili plynové bomby a vody. Gjáin není až tak známý pro turisty, jako je pro rodilé Islanďany, a to zejména díky ideálnímu prostředí pro piknik, který jsme si tam taky udělali:)
Cestou z Gjáinu jsme viděli odbočku na jakýsi „foss“ (z průvodce, který jsem měla nastudovaný jako ekonomii na státnice, jsem věděla, že foss znamená islandsky vodopád), tak nám to nedalo a zajeli se mrknout tam. Vyklubal se z toho nádherný vodopád s průzračně tyrkysovou vodou, takže jsme zajížďky nelitovali. Bohužel si ale nevzpomenu na jeho přesné jméno.
Do místa zvané Laumanalaugar to sice bylo od vodopádu pouhých 20 kilometrů, ale cesta nám zabrala skoro 3 hodiny. Nejenom proto, že byla tak hrbolatá a kamenitá, ale taky protože jsme každých pět minut stavěli a já vyskakovala (často i za jízdy) z auta s foťákem. Připadali jsme si, jako kdybychom se projížděli po Měsíci. Sopečná kamenitá krajina, bez jakéhokoliv stromu, s kopcemi porostlými mechem, působila jako neuvěřitelný kýč.
Přebrodili jsme řeku a dostali se do jakéhosi base kempu, což bylo jediné místo, kde se dalo přespat.
Druhý den ráno jsme vyrazili na túru do kopců Landmanalaugaru, které připomínaly plátno pokreslené olejovými barvami. To působilo jako ještě větší kýč, než cesta sem. Nechápala jsem, jak může být sníh, pískovcově hnědé hory, zelený mech a červené sopečné kameny na jednom místě. Po cestě jsme potkali i islandské koně, kterých jsem se nemohla nabažit, jak byli roztomilí. Trek po vrcholcích trval asi 5 hodin i přestože měřil pouhých 7 kilometrů. Sypký štěrk na stráních nám dal dost zabrat.
Landmanalaugar bylo jedno z nejkrásnějších míst, které jsme za celou cestu viděli a teď mě trošku mrzí, že jsme tam nezůstali déle, než jednu noc.
Další zastávka byla sopečné jezero Ljótipollur, kam se dalo dostat z parkoviště po asi tříkilometrové stezce, kterou lemovaly další mechové hory.
Po cestě z Landmanalaugaru zpátky na hlavní silnici jsme se ještě zastavili u dalšího sopečného jezera Bláhylur, které bylo ještě krásnější a fotogeničtější, než to první. V průvodci o něm není ani slovo, bylo trochu schované, ze silnice vidět nebylo a žádný ukazatel jsme taky neviděli. Nebyla tam ani noha, což mi u takového místa přišlo naprosto neuvěřitelné.
A když už jsme byli kousek od hlavní silnice, auto začlo podivně cukat. Všichni jsme si nejdřív mysleli, že je to jen hrbolatá silnice, ale když už se nedal ani udržet volant rovně, zastavili jsme a došlo nám, že jsme nejspíš píchli!
Vojta bravurně během půl hoďky vyměnil pneumatiku a frčeli jsme dál. Trnuli jsme hrůzou, že se nám to na štěrkové silnici stane znovu a už bychom museli čekat někde in the middle of nowhere na odtah. Nejbližší město odsud bylo asi 80 kilometrů. Nejhorší na tom bylo to, že byl pátek večer a o víkendu žádný pneuservis otevřeno nemá, takže jsme na rezervě museli jezdit další tři dny.
Auto jsme sice měli komplet pojištěné, nicméně na pneumatiky se žádné pojištění nevztahovalo, protože píchlá pneumatika je asi na Islandu tak běžnou věcí, že by se to pojišťovnám hrubě nevyplatilo.
Ještě pozdě večer jsme dojeli k vodopádu Seljalandsfoss. První krásný západ slunce nad vodopádem snad nikdy nezapomenu. Slunce zapadá v červenci na Islandu kolem půlnoci, takže na tomhle turistickém místě už také moc lidí nebylo – jen vášniví fotografové a domorodí Islanďané, po asijských turistech tu nebylo ani stopy.
Zůstali jsme tady až do té doby, než sluníčko úplně zapadlo a pak vyrazili hledat místo na přespání. To jsme našli jen pár kilometrů odsud, takže jsme kolem druhé hodiny ranní ulehli.
Když jsme ráno (ehm.. asi v poledne:D) otevřeli stan, nestačili jsme se divit, na jak nádherném místě jsme to vlastně spali.
Sbalili jsme se a vyrazili dál po cestě směr Þórsmörk, kde jsme měli naplánovaný další trek. Po cestě jsme ještě potkali stádo divokých koní a krásný kaňon Stakkoholtsgjá. I tady nám dvacetikilometrová cesta trvala skoro půl dne a museli jsme projet několika řekami.
Když už jsme byli na dosah parkoviště, odkud jsme měli vyrazit na trek, čekala nás poslední řeka na přebrodění. Nechali jsme projet jedno auto před námi, abychom vědeli, kudy je nejlepší řeku přebrodit, ale když jsme viděli, jak voda s autem cloumá, řekli jsme si, že to musíme vzít určitě jinudy, než auto před námi.
Bohužel jsme ale zvolili ještě horší místo na přebrodění, a přesně v polovině řeky jsme se zasekli. Nejdůležitějším pravidlem (jak psali v průvodci) je se nezastavovat, aby voda nenatekla do výfuku. Pamatuju si jen, jak jsme stáli autem uprostřed řeky, kola nám hrabaly na místě, měla jsem otevřené okýnko u spolujezdce a voda mi natékala do okýnka (!). Proud nás pomalu strhával s sebou a motor začínal doslova bublat.
Nechápu, jak je to možné, ale najednou kola zabraly a my se pohnuli z místa. Po hororových patnácti vteřinách jsme se dostali z řeky a zastavili hned za ní, abychom to rozdýchali.
Zaparkovali jsme na parkovišti u turistické chaty a já se Soňou se vydaly na nekrásnější trek celého výletu. Vojta se ségrou se obětovali a vrátili se zpátky, aby nás na konci treku vyzvedli a my nemusely jít stejnou cestou zpátky do Þórsmörku.
Vyráželi jsme kolem poledne, a i když v průvoce psali, že tenhle třicetikilometrový trek většině lidí trvá jeden a půl dne, nasadily jsme vražedné tempo s tím, že to zvládneme do půlnoci. Cesta z Þórsmörku do Skogaru vedla nejdříve přes zelené travnaté oblasti, přes vrcholky špičatých hor, přes sedlo mezi dvěma ledovci – Mýrdalsjökullem a Eyjafjallajökullem a nakonec podél řeky a několika desítek vodopádů. Vycházely jsme za sluníčka a patnácti stupňů.
Když jsme se dostaly k ledovcům, prudce se ochladilo (tipuju tak na 5 stupňů), začlo mrholit (to byl ten jeden jediný okamžik, kdy nám na Islandu pršelo) a padla na nás taková mlha, že jsme neviděly na deset metrů dopředu a chvilkama ztrácely turistické značky. Šly jsme kolem dvou kráterů, patřící sopce Eyjafjallajökull a dokonce jsme si na jeden udělaly odbočku a vyškrábaly se přímo na něj. Do dneška nechápu, jak je možné, že jsou krátery sopky pokryté ledovcem.
Do Skógaru jsme dorazily asi v 11 večer, takže jsme ještě viděly vodopády, které byly zakončené slavným vodopádem Skógarfoss. Moc fotek z vodopádů nemám, protože už hodně pršelo a nechtěla jsem vyndavat foťák.
Hned pod Skógarfossem jsme se potkali s Vojtou a Barčou, zakempili hned pod vodopádem a s výhledem na něj usínali.
Další den jsme se vypravili do nejstaršího bazénu s geotermální vodou na Islandu Seljavallalaug. Byli jsme pořád promrzlí z včerejšího treku, že nám tahle obří vana bodla. Málokdo o bazénu ví, protože je taky trochu zašitý, ale rozhodně za to stál! Asi hoďku jsme se hřáli ve vodě a vůbec se nám nechtělo ven, zpátky do té zimy.
A tím asi pro dnešek končím, je toho ještě tolik, o čem bych se s vámi chtěla podělit, ale to až v zítřejším článku, který bude pro změnu o jiho-východě Islandu!
Kdyby vás cokoliv zajímalo, pište mi do komentářů, na všechno ráda odpovím!:)))
Mějte se!
E.
And this is the end of the first part of the roadtrip! There is still so many places I want to write about, but that will be in the next post tomorrow!
If you have questions, let me know in the comments, I will answer everything!:)))
Cheers!
E.