Kempování u Oeschninensee

Ahooooj!

Omlouvám se, že mi druhá část o Švýcarsku tak trvala, rozhodla jsem se ještě vyrazit na víkend do mých milovaných Tater, abych pokořila Rysy, ale teď jsem tři dny konečně v Praze, tak mám čas všechno sepsat!:)

Anyways, druhou naplánovanou destinací bylo – jak už název článku napovídá – jezero Oeschinensee. Autem jsme tedy přejeli z Grindelwaldu do Kanderstegu, kde jsme auto zaparkovali a nahoru k jezeru vyrazili po svých. Samozřejmě by to nebylo Švýcarsko, aby nahoru nejezdila lanovka, ale za prvé se nám nechtělo utrácet a za druhé mě stejně baví víc si to vyšlápnout pěšky, než se vozit lanovkama. Mám pocit, že si ty výhledy potom mnohem víc užiju, když vím, že jsem se musela dvě hodiny lopotit do krpálu pod tíhou krosny.

Z města Kanderstegu výšlap trval asi hodinu a půl, takže oproti našemu prvnímu treku k Bachalpsee tohle byla odpolední procházka, hahaha:)

K jezeru jsme došli asi v 5 odpoledne a začli přemýšlet, kam píchneme stan. Nahoře u jezera je hotel a restaurace, takže jsme museli ještě kus ujít, aby na nás z hotelu nebylo vidět (ano, jak už jsem psala v prvním článku, stanování je ve Švýcarsku zakázané pod mastnou pokutou, takže je fakt důležité promyslet místo, aby se vám výlet neprodražil na cenu čtrnáctidenního zájezdu na Maledivy).

Nakonec jsme našli pěkné místo, které sice bylo lehce z kopce, ale zato s nádherným výhledem na celé jezero a hory za ním. Normálně bych počkala s postavením stanu až do soumraku, ale vzhledem k tomu, že široko daleko nebyla ani noha, rozbalili jsme ho hned a na mém rendlíčku uvařili těstoviny s kečupem a parmezánem (aka fitness jídlo jako hrom!:D).

Po večeři jsme se ještě v jezeře vykoupali a musím říct, že oproti Bachalpsee, ve kterém plavaly kry, bylo tohle úplné kafíčko. No… Co si budem… Je to ledovcové jezero, takže pár temp tady úplně stačilo:D

Kolem celého jezera vede stezka, kterou se dá zvládnout za dvě hodinky, ale my toho měli plný kecky, takže jsme už jen chillovali:) Obloha byla trochu zatažená, takže jsem ani moc nefotila a doufala, že ráno bude svítit sluníčko. A taky že jo! Nejvíc na světě miluju ten pocit, když rozepnu stan a zjistím, že se mi to všechno nezdálo!:)

Kousek vedle nás hučel vodopád, pod náma se na vodě houpala loďka a sluníčko svítilo do jezera, které díky němu vypadalo ještě tyrkysovější, než předešlý den.

Často se mě ptáte na to, co mám za krosnu a spacák, ale na všechny dotazy nestíhám odpovídat, tak to napíšu aspoň sem!:) Krosnu mám od Quechui, 70l a tuším, že je dokonce pánská (dámské dělali jen v barvách jako je růžová nebo fialová:D). Jsem s ní nadmíru spokojená, protože i přes to, že byla docela levná, je skvěle vyztužená a je jediná, že které mě nebolí záda. Kupovala jsem jí asi před rokem, takže netuším, jestli jí budou pořád mít.

Spacák mám od Salewy, takže hodně kvalitní, ale tuším, že je asi do 0 stupňů, takže do velké zimy se moc nehodí. I tady mi v něm byla v noci trochu zima, takže si na Mt Blanc budu kupovat určitě ještě jeden, teplejší.

Noooo, co bych vám ještě napsala? Joooo! Boty! S sebou jsem měla dvoje trekové – jedny pohorky od Garmontu (Dakota Lite GTX) na náročnější výšlapy a jedny lehké trekové od Adidasu Terrex na lehčí výstupy. Tenhle trek se dal v pohodě zvládnout s těmi lehčími.

A asi vás i bude zajímat, kolik fotovýbavy jsem s sebou měla a čím jsou fotky focené. Měla jsem s sebou svůj Canon 80D, širokoúhlý objektiv Canon 10-22 mm, zoom od Sigmy 18-250 mm a pevnou 50mm od Canonu f 1.4. Táhla jsem s sebou i stativ, ale nepotřebovala jsem ho. Skoro všechny fotky jsou focené širokoúlým objektivem, takže zbytek objektivů jsem použila výjimečně.

Anyways, po snídani jsme sbalili stan a krosny a vyrazili zase po svých zpátky dolů k autu. Nijak jsme nespěchali, protože do Zermattu, který byl v plánu dál, to bylo odsud jen dvě a půl hoďky autem.

Jenže to jsme netušili, že reálně do Zermattu pojedeme hodin pět. Proč? To se dozvíte v dalším článku už zítra!:)))) Tak stay tuned!
E.