Srí Lanka – itinerář na 3 týdny & co navštívit

Srí Lanka. Země dlouhých písčitých pláží s dokonalými vlnami pro surf, země zeleně, kopců a pralesů, ale i země bohaté historie a kultury. Tenhle malý ostrov toho nabízí opravdu hodně, a tak si každý najde to své. Srí Lanka má ale také jednu nevýhodu. Ne všichni se dokáží naladit na vlnu nekončícího chaosu, nepořádku, úmorného vedra a vlhkosti. Cestování po ostrově není úplně jednoduché, proto jsem vytvořila itinerář, který vám dovolenou zjednoduší.

Pokud jste nikdy nebyli v jihovýchodní Asii, bude to pro vás šok. Srí Lanka je úplně jiná dovolená, než na kterou jste byli zvyklí při cestování po Evropě, Severní Americe nebo Austrálii, kdy si jednoduše naplánujete itinerář s místy, které chcete vidět, půjčíte auto, booknete hotely a vyrážíte.

I já jsem se při tvorbě našeho itineráře docela zapotila. Důvodem byl hlavně fakt, že tady půjčení auta nebo skútru prostě nefunguje. I při dovolené ve Vietnamu jsme jezdili 3 týdny na motorkách, takže jsme byli nezávislí, ale tady se musí logistika řešit jinak. Zároveň jsem trávila hodiny na internetu pročítáním různých článků, ale informace v každém z nich se tak lišily, že jsem z toho měla hlavu jako balón. Proto jsem se rozhodla sepsat vlastního průvodce, ve kterém najdete všechno, co budete k naplánování dovolené na Srí Lance potřebovat.

Co vědět před cestou?

Právě proto, že je Srí Lanka ve všech ohledech odlišná od evropských zemí, je několik informací, které musíte před cestou znát, abyste se z dovolené nezbláznili.

Doprava & Logistika

Půjčení auta

Půjčení auta z běžných půjčoven na Srí Lance nefunguje. Pokud jste se někde dočetli, že to možné je, tak to je sice pravda, ale půjčení je tak časově a energicky náročné, že se to na 2-3 týdny prostě nevyplatí. Musíte si zařídit srílanský řidičák, který se dá pořídit v Colombu. Čistě technicky by tu měl platit mezinárodní řidičák, ale policie ho prostě z nějakého záhadného důvodu neuznává. Zároveň je doprava v městech strašně nebezpečná – ne že by hrozila nějaká vážná bouračka, ale řešit odřené dveře nebo uražené zrcátko (které jsou tu na denním pořádku) s policií, půjčovnou a pojišťovnou není ta pravá aktivita pro vaší dovolenou.

Auto s řidičem

Částečnou náhradou za auto z půjčovny je pronájem auta i s řidičem. To je asi nejdražší varianta, která je ale zároveň nejpohodlnější, takže bych jí doporučila těm, co jedou na Srí Lanku třeba na týden. Řidič se dá pronajmout na den nebo klidně i na tři týdny. Nenašla jsem žádnou webovou stránku na online booking, takže se vždycky musíte s někým domluvit na přímo. Největší pravděpodobnost budete mít jednoznačně na letišti, kde sídlí několik firem, které tuto službu poskytují. Druhou možností je domluvit se přímo na ubytování, kdy majitel má auto nebo minimálně jeho nevlastní bratranec má kamaráda, který vlastní auto. Velká výhoda Srí Lanky je ta, že když něco jakožto turista chcete, místní se přetrhnou, aby vám vyhověli.

Taxi

Další variantou je přesouvat se mezi jednotlivými místy taxíkem. Ty se vždycky objednávají přes ubytování a nebo mobilní aplikaci PickMe. Srí Lanka je stále rozvojová země, takže aplikace bohužel nefunguje všude, a proto se na ní příliš nespoléhejte.

Autobusy

Pokud chcete dát přednost nižším nákladům spíše než pohodlí, budete pravděpodobně využívat hromadnou dopravu. Srí Lanka má docela slušnou síť autobusů, díky které je low-cost cestování celkem jednoduché.

Autobusy se dělí na privátní a státní. Ty privátní jsou menší (takové spíše mikrobusy nebo dodávky), mají klimatizaci, ale jsou o dost dražší, protože musíte kvůli omezené kapacitě platit i za větší zavazadlo. My jsme za cca dvouhodinovou jízdu z Anuradhapury do Dambully zaplatili za dvě osoby s krosnami v přepočtu asi 150 Kč. Dokonce se nám stalo to, že v autobuse bylo poslední jedno místo, a tak řidič ukázal na nejbližšího cestujícího, který už v autobuse seděl a prostě ho z autobusu vyhodil, aby uvolnil jednomu z nás místo.

Státní autobusy jsou staré zrezavělé vraky, většinou polepené prazvláštními potisky připomínající Matějskou pouť, vyhrávají hlasitou hudbu. Často jsou přervané k prasknutí, ale zato svezení stojí doslova pár korun. Za podobně dlouhou jízdu z Dambully do Kandy jsme za dva lidi platili přibližně 30 Kč.

Vlaky

Vlak je určitě lepší zážitek. Ten ale bohužel nejezdí všude. Velká a turisticky oblíbená trať vede mezi městy Kandy, Nuwara Eliya a Ella, kterou jsme jeli i my. Vlak projíždí parádní krajinou, takže i přesto, že trasa trvá cca 8 hodin, je rozhodně pořád na co koukat. Jízdenky se dělí podle toho, zda máte rezervované sedadlo a také podle tříd (1., 2. a 3. třída). My jsme vyzkoušeli první a třetí třídu. První třída je klimatizovaná, ale nejdou v ní otevřít okna, což trochu ubírá na zážitku. Navíc vlak mezi Kandy a Ella projíždí horskou oblastí, kde zase takové úmorné vedro není. Třetí třída s rezervací sedadla byla skvělá – seděli jsme u otevřeného okna a bylo v ní jen tolik lidí, kolik je ve vagónu sedaček.

Pokud nestojíte o rezervaci sedadla (což silně nedoporučuji, protože byste taky mohli 8 hodin balancovat na jedné noze, abyste z přecpaného vlaku nevypadli), lístek si můžete koupit těsně před odjezdem vlaku na přepážce přímo na nádraží.

Pokud byste rádi měli kde sedět, doporučuji lístek kupovat cca 3-5 dní dopředu (jinak jsou vyprodané). Můžete je koupit opět na přepážce, ale to není tolik dní dopředu moc logisticky možné, a nebo online přes nějakou agenturu (oficiální web na nákup jízdenek neexistuje). My jsme kupovali přes ověřenou agenturu Visit Sri Lanka Tours, která byla spolehlivá, jen trochu nepraktická – nejdřív totiž zaplatíte za lístky, které chcete a oni vám do 24 hodin odepíšou, zda jsou dostupné, případně vám nabídnou jinou třídu, vlak v jiný čas, nebo vám vrátí peníze. Jízdní řád vlaků zjistíte na Sri Lankan Railways.

Tuktuky

Srí Lanka je, stejně tak jako celý zbytek JV Asie, svými tuktuky proslulá. Přeprava tuktuky je skvělá na krátké vzdálenosti. Platí se cca 100-200 LRK za kilometr. Jednoduše si nějakého stopnete na ulici, případně použijete appku PickMe a nebo se domluvíte s ubytováním. Nedoporučuji tuktukem jezdit déle než 1,5 hodiny, přeci jenom to není nejpohodlnější způsob přepravy.

Nejlepší je všechny tyto typy dopravy kombinovat. Tam, kde je dobré spojení hromadné dopravy, využít autobus a tam, kde by cesta autobusem trvala 5x déle než autem, raději si připlatit a objednat řidiče. Přeci jenom nechcete trávit dovolenou v autobuse.

Skútry

Jediná lokalita, kde je možné si půjčit skútr, je na jižním pobřeží, a to zejména v turistických lokalitách, jako je Weligama. Zeptat se konkrétní půjčovnu můžete na ubytování, kde vám určitě rádi poradí. Cena se pohybuje okolo 1500 LRK/den a bude vám stačit český řidičák v kombinaci s mezinárodním řidičákem. Snažte se dodržovat předpisy, aby vás nezastavila policie, protože jak jsem psala už výše – i přesto, že tu mezinárodní řidičák oficiálně platí, policie ho moc neuznává. Helmy dostanete ke skútru, ale když skútr opouštíte, vezměte si je vždycky s sebou. I přesto, že nám v půjčovně říkali, že je máme brát vždy s sebou, jednou jsme neodolali a helmu nechali na 2 hodiny na řídítkách (protože všichni místní je nechávají na řídítkách). Když jsme ke skútru přišli, helma byla pryč a museli jsme kupovat novou.

A nezapomeňte, že se tu jezdí vlevo a troubení je způsob, jakým o sobě na silnici dáváte vědět, takže pokud někoho předjíždíte, raději se pomocí klaksonu ozvěte, aby předjížděný zničehonic náhodou nezměnil směr jízdy a ze skútru vás nesundal.

Smlouvání & ceny

Pojďme si uvědomit jednu zásadní věc – Srí Lanka už dávno není tak levná, jako vždycky bývala. Při naší návštěvě (březen 2022) tu dokonce řádila ekonomická krize, takže se většina věcí ještě prodražila. Obecně tu ale strašně záleží, jakou míru pohodlí si chcete dopřát. Najdete hotel za 300 Kč/noc, ale i za 5.000 Kč/noc. Jezdit můžete autobusy za 50 Kč/denně nebo mít svého řidiče za 800 Kč/denně. My jsme si udělali první dva týdny ve vnitrozemí low-costové (ubytování za cca 500 Kč/noc se šváby a plísní v pokojích, hodně jízdy hromadnou dopravou) a poslední týden jsme se na jihu rozšoupli a spali v luxusních hotelích a jedli v evropských restauracích. Suma sumárum jsme za 3 týdny na Srí Lance nechali 60.000 Kč/os. včetně letenky.

Počítejte s tím, že o cenách se tu smlouvá. To platí hlavně pro tuktuky, taxíky, řidiče a nákupy u silnice nebo na trhu. O cenách se logicky nesmlouvá např. v supermarketu, kde mají ceny jasně stanovené. Pokud se potřebujete někam přemístit, doporučuji si vždy cenu jízdy porovnat přes aplikaci PickMe (i když třeba v daném místě nefunguje) – tak aspoň budete vědět, od čeho se můžete odrazit. Kolikrát se nám stalo, že přes PickMe byla cena transportu např. 1000 LRK a na ulici chtěli za odvoz 8000 LRK, což je úplný nesmysl. Vždycky bude cena odvozu tuktukem/taxíkem o něco vyšší než než přes PickMe, ale určitě ne 8x.

Ve finále největší část našeho celého budgetu byl právě transport (nějakých 60 %). Zpočátku se vám 600 LRK za jízdu tuktukem bude zdát jako pár korun, ale když za den jedete na dva výlety, tak se to nasčítá.

Jo a abych nezapomněla, kartou ve vnitrozemí nezaplatíte absolutně nikde, na jihu jen v evropských podnicích, takže si po příletu určitě vyberte dostatek hotovosti. 🙂

Internet & simkarta

Po příletu do Colomba se určitě na letišti vyplatí koupit jednorázovou simku s daty do mobilu. Wifi na ubytováních funguje pomalu, někdy kvůli výpadkům elektřiny vůbec a já si vůbec neumím představit, že bych byla na Srí Lance bez internetu. Používala jsem ho denně (ať už na dopisování si s řidičem přes Whatsapp nebo vyhledávání cesty či informací k památkám).

Ramena & kolena

Myslete na to, že při návštěvě buddhistických památkek (chrámy, posvátná místa a kláštery) budete muset mít vyzuté boty a zahalená ramena i kolena. Nezapomeňte si tedy s sebou (i přes 35 stupňů ve stínu) vzít dlouhé kalhoty nebo šaty.

Itinerář na 3 týdny

3 týdny je podle mě ideální doba. Stihli jsme úplně všechno, co jsme měli naplánováno a z každého dne nám i pár hodin zbylo na odpočinek. Zkráceně řečeno jsme 2 týdny cestovali po vnitrozemí a potom jsme týden surfovali, odpočívali, četli a jedli na jižním pobřeží.

Den 1 – Přílet do Colomba & přesun do Anuradhapury & aklimatizace 🙂
Den 2 – Buddhistické chrámy a centrum města Anuradhapura & Mihithale
Den 3 – Přesun do Sigiriya & Lion Rock
Den 4 – Východ slunce na Pidurangala & odpolední návštěva starého města Polonnaruwa
Den 5 – Jeskynní chrám Dambulla & přesun do Kandy & Temple of the Tooth Relic
Den 6 – Royal Botanical Gardens & Ambuluwawa Tower
Den 7 – Přesun do Nuwara Eliya & noční výstup na Adams Peak
Den 8 – Odpočinek & Čajové plantáže
Den 9 – NP Horton Plains & vodopády Ramboda Falls
Den 10 – Přesun do Ella & procházka městem
Den 11 – Výstup na Ella Rock
Den 12 – Výstup na Little Adams Peak & Nine Arch Bridge
Den 13 – Výlet na vodopády Diyaluma
Den 14 – Safari v NP Udawalawe & přesun na pobřeží
Den 15 – Surf na Hiriketiya beach
Den 16 – Surf na Hiriketiya beach
Den 17 – Přesun na Weligama & surf
Den 18 – Surfing na Weligama
Den 19 – Surfing na Weligama
Den 20 – Surfing na Weligama
Den 21 – Přesun do Colomba & odlet

A teď víc podrobně… 🙂

1 Anuradhapura

  • Transport: Přiletěli jsme do Colomba, kde jsme se na letišti s taxikářskou společností domluvili na odvozu do Anuradhapury za $60 (16.000 LRK). Původně jsme měli naplánováno vyrazit na nádraží Colombo Fort, odkud jede vlak přímo do Anuradhapury, ale byli jsme po 12-hodinovém letu tak vyčerpaní, že jsme neměli energii na složité přesuny. Taxík nás po 4 hodinách jízdy vyhodil přímo v ubytování.
  • Délka pobytu: 2 noci
  • Navštívená místa: Mihinthale, Isurumuni Rajamaha Viharaya, Mirisavetiya Vihara, Mihindu Aranya Senasanaya
  • Ubytování: Sweet Home Tourist Rest

Anuradhapura je město v severní části Srí Lanky, které by neměli minout nadšenci do historie. Najdete tu historickou část, kde stojí velké množství tzv. stúp a vihár, neboli buddhistických chrámů a klášterů. Vstupné do tohoto centra Anuradhapury stojí šílených $25, což je na srílanské poměry opravdu hodně a vůbec se nám tak vysoká částka nechtela kvůli pár chrámům platit. Spousta chrámů je ale i mimo areál, a tak jsme navštívili jen ty. Ve finále všechny buddhistické chrámy vypadají úplně stejně, takže vidět jich pár opravdu stačí.

Druhý den nás majitel ubytování vzal na půldenní výlet do Mihinthale, který byl ve finále krásnější, než naše cupitání po špinavém městě. Čiste technicky by v Anuradhapuře stačil jen jeden den, ale my jsme ten druhý vzhledem k jetlagu docela ocenili.

Mihinthale

Délka trasy: 400 m jedním směrem (cca 15 minut)
Začátek trasy: odkaz zde
Cena: 500 LRK/os.

Mihinthale je kolébkou buddhismu na Srí Lance. Je to rozlehlý areál, kde vládne ticho a o jediný rozruch se starají pobíhající opice. Sem a tam dokonce narazíte na mnicha v oranžovém hábitu.

Autem/tuktukem se dostanete až na malé parkoviště pod areálem, odkud vás čeká několik desítek schodů do cíle. Ještě před tím, než se vydáte do schodů, vyražte z parkoviště doleva směrem k Kantaka Chetiya, kde je pěkná vyhlídka na Mihinthalskou stúpu (odkaz na mapu zde). Těsně před vstupem do areálu si (stejně tak jako při vstupu do všech buddhistických památek) budete muset sundat boty a zakrýt kolena i ramena.

Kromě velké bílé stúpy tu také najdete obrovskou sochu Buddhy. Naproti stúpě, na úplném vrcholu celého kopce, je skála, kam lze vylézt po sešlapaných kamenných schodech. Je odtud parádní výhled jak na buddhistický areál, tak celé údolí. Mezi prvními a druhými schody je na pravé straně tajná skulina, na jejímž konci najdete špičatý kámen, na kterém se dají pořídit pěkné fotky 🙂

Návštěvu doporučuji při západu slunce, protože slunce zapadá za hlavní Mihinthalskou stúpou. Mimochodem, létání dronem je tu přísně zakázáno. My jsme tu toho našeho v nevědomosti vypustili a fotku jsme si udělali, ale dostali jsme vynadáno.

Isurumuni Rajamaha Viharaya

Isurumuni je další z buddhistických chrámů, kam se můžete podívat. Vstupné je pár rupií, někdy dokonce prý zdarma. Hned vedle chrámu je přilehlý park, ve kterém jsme narazili na varana a spoustu šedých opic.

Mirisavetiya Vihara

Mirisavetiya je jeden z největších chrámů, nacházející se mimo placené historické centrum. Do areálu Mirisavetiya je vstup zdarma.

A věděli jste, že většina chrámů má bílou barvu z toho důvodu, že bílá barva je pro buddhismus symbol čistoty a neposkvrněnosti? Většina věřících, kteří přicházejí k modlitbě, je také oblečena do bílých šatů.

Mihindu Aranya Senasanaya

Mihindu můžete navštívit po cestě na Mihinthale, je to jen rychlá zastávka u krásného banyan tree, který je pro Srí Lanku typický. I toto je posvátné místo, takže si nezapomeňte zahalit ramena a kolena.

Sigiriya

  • Transport: Z Anuradhapury do Dambully jsme se dostali privátním autobusem. Na nádraží v Anurahapuře nás odvezl majitel hotelu, ve kterém jsme byli ubytování. Dovedl nás dokonce až k autobusu, abychom náhodou nenalezli do špatného. Cesta trvala asi 2 hodiny. V Dambulle jsme odchytili na ulici tuktuka, který nás dovezl do našeho ubytování v Sigiriyi.
  • Délka pobytu: 2 noci
  • Navštívená místa: Lion Rock, Pidurangala, Polonnaruwa, Dambulla Cave Temple
  • Ubytování: Liyon Rest

Pokud Anurahapura byla zasvěcena nadšencům do historie, Sigiriya okouzlí milovníky přírody (i my jsme se shodli, že právě tady se nám líbilo nejvíc z celé Srí Lanky).

Lion Rock

Délka trasy: 1 km jedním směrem (cca 1 hodina)
Začátek trasy: odkaz zde
Cena: $25/os.

Sigiriya Rock neboli Lion Rock je skalní pevnost a archeologické naleziště. Přírodní dominantou lokality je sopečný komín s plochým vrcholem vysoký 180 m. Díky své historické hodnotě byla oblast v roce 1982 zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO. Výstup trvá asi hodinu a není nijak fyzicky náročný – dole vede upravená cesta, v horní partiích budete stoupat po schodech. Vstup na Lion Rock stojí $25, takže to určitě není levná záležitost, ale při západu slunce je seshora opravdu krásná podívaná.

(Mimochodem, i tady je létání dronem zakázáno, čehož jsme si opět nevšimli. Hned na nás naběhl nějaký úředník, který nás zatáhl do stánku Tourist Police, kde nám i přes veškeré naše omluvy vyhrožovali vězením. Jeden z úředníků nám při diskuzích naznačil, že máme vytáhnout peněženku, a tak jsme mu věnovali 10.000 LKR a byli jsme volní. Podplácení tu evidentně fugnuje docela úspěšně.)

Pidurangala

Délka trasy: 500 m jedním směrem (cca 20 minut)
Začátek trasy: odkaz zde
Cena: 500 LRK/os.

Pidurangala je skála nedaleko od Lion Rock, kam se nejčastěji chodí na východ slunce. I my jsme se domluvili s majitelem ubytování, že nás tuktukem vyzvedne v 5:00 ráno a vyrazili jsme do kopce. Je to neuvěřitelné, ale i v 5:30 ráno sedí dole na začátku trasy v budce chlápek, který vybírá vstupné. Cesta na vrchol trvá asi 30 minut a až na poslední partii, která vyžaduje zapojení rukou, není nijak náročná. Z vrcholu je krásný výhled na vycházející sluníčko nad džunglí a Lion Rock.

Polonnaruwa

Hodinu od Sigiriya se nachází středověké království Polonnaruwa z 11. století (tedy 1000 let staré!). V tomto starém městě, které svých časů po tři staletí Srí Lanka označovala za své hlavní město, najdete obrovské množství velmi zachovalých staveb. Kromě spousty chrámů a paláců, doporučuju navštívit královský palác, Thivanka Image House, stúpu Rankoth Vehera nebo palác Vatadage. Velmi zajímavá je i památka Gal vihára (skupina 4 soch zobrazujících Buddhu v různých polohách) a která je považována za vrchol sinhálského sochařského umění.

Mějte na paměti, že Polonnaruwa je posvátné starobylé místo, proto stále dbejte na zakrytá ramena i kolena a respektujte zásadu, nikdy se k sochám Buddhy netočit zády. Město Polonnaruwa je zapsáno v UNESCO a vstupné do města je $25.

Jednotlivé stavby jsou od sebe celkem daleko a proto je lepší se po areálu pohybovat buď po zapůjčeném kole (dá se půjčit u hlavní silnice) a nebo tuktukem. Vzhledem k 35 stupňům a polednímu sluníčku jsme zvolili tuktuk a i tak jsme po několika hodinách chození kolem ruin byli úplně vyčerpaní.

Dambulla Cave Temple

Dambulla (cca 40 min. od Sigiriya) je další město, které se pyšní zajímavou duchovní památkou. Jak už název vypovídá, najdete tu chrám částečně zasazený do skály. Jako poutnické místo funguje už 22 století, budhistické rituální praktiky se zde provozují dodnes, čehož jsme byli svědky. V interiérech je nespočet soch Buddhů v různých pozicích a spousta stropních maleb. Jen pár desítek kroků pod jeskynním chrámem stojí ještě tzv. Golden Temple, kde při sestupu ze schodů na vás z ničeho nic z křoví vykoukne obrovský zlatý Buddha.

Platí se vstupné 1.500 LRK a prohlídka nám trvala asi 45 minut. A nezapomeňte na zakrytá ramena & kolena.

Kandy

  • Transport: Z Dambully jsme naskočili na státní autobus ve směru Kandy. Na autobusové nádraží nás odvezl tuktukář z ubytování. Cesta busem trvala necelé 3 hodiny. Z hlavního autobusového nádraží jsme se na ubytování dostali tuktukem, kterého jsme opět odchytili na ulici.
  • Délka pobytu: 2 noci
  • Navštívená místa: Royal Botanical Gardens, Ambulawawa Tower, Temple of the Tooth
  • Ubytování: Square Peg (moc doporučuju!)

Kandy samo o sobě není město, kde byste dobrovolně chtěli trávit čas. Zdálo se nám, že tady pojem špína a bordel nabírala nové obrátky.

Royal Botanical Gardens

Zatoužili jsme po chvilce klidu, a tak jsme zamířili do královské botanické zahrady. Protože rostliny a stromy příliš oceníme, neměli jsme velká očekávání, ale nakonec jsme byli mile překvapeni. Zahrada je obrovská a naprosto excelentně udržovaná. Najdete tu obrovské sbírky různých druhů palem, banánovníků, kaktusů, bambusů a květin, můžete se projít palmovou alejí připomínající Beverly Hills a nebo po krásném visacím mostu, přičemž nad hlavami vám budou poletovat kaloni.

Cena vstupenky je $20/os. a časově počítejte s cca 2 hodinami.

Temple of the Tooth Relic

Popravdě řečeno, my už jsme po týdnu a půl měli chrámů plné zuby, a tak jsme se rozhodli, že se do Temple of the Tooth nepodíváme. Obešli jsme ale kolem dokola jezero, které městu Kandy dominuje a shodou okolností na chrám při procházce narazili, a tak jsme ho okoukli aspoň zvenku.

Ambuluwawa Tower

Ambuluwawa je vysoká věž, stojící na nejvyšším kopci oblasti Gampola. Je to symbol harmonie a jednoty a často je také označována pojmem „biodiversity complex“, který poukazuje na dokonalou harmonii lidí, vyznávající různé náboženství. Na vstupní bráně jsou vyobrazeny symboly všech čtyř náboženství a v blízkosti věže se dokonce nachází velká zahrada s malým hinduistickým chrámem, kovilem, muslimskou mešitou i křesťanským kostelem.

Zajímavé je to, že schodiště, které se vine po vnějším obvodu věže, se s výškou zužuje, až na úplném vrcholu končí jen pár centimetry šířky. Menší problém nastává, když se v horní části potkáte s jinými návštěvníky, kteří se snaží sejít dolů – to se musíte otočit a sejít o několik pater níž, kde je dostatečná šířka schodiště k tomu, abyste se navzájem vyhnuli.

Vstupné bylo nějakých 300 LRK/os. + nějaké další drobné za parkování taxíku, který nás sem z Kandy dovezl.

Nuwara Eliya

  • Transport: V Kandy jsme na vlakovém nádraží nasedli na modrý vlak (lístky jsme měli rezervované do 3. třídy přes agenturu Visit Srí Lanka Tours za cca 320 Kč/os.) ve směru Ella. Nejeli jsme ale celou cestu až do Elly – rozdělili jsme si jízdu vlakem na dvě části (z Kandy do Nuwara Eliya a o tři dny později z Nuwara Eliya do Ella). Vlaková zastávka v Nuwara Eliya se z nepochopitelného důvodu jmenuje Nanu Oya.
  • Délka pobytu: 3 noci
  • Navštívená místa: Adam’s Peak, NP Horton Plains, Damro Tea Factory, Ramboda Falls
  • Ubytování: Siril Guesthouse

Adam’s Peak

Délka trasy: 4,5 km jedním směrem (cca 2,5 hodiny)
Začátek trasy: odkaz zde
Cena: zdarma

Adams’s Peak (2.243 m) neboli Srí Pada je srílanská posvátná hora, která má zejména pro místní obrovský duchovní význam, a proto se všichni Srílančani, vyznávající buddhismus, na horu alespoň jednou za život vydávají, aby uctili Buddhovu stopu, která je umístěna ve svatyni na úplném vrcholu.

Kdy se na Adam’s Peak vydat?

Místní se na Adam’s Peak vydávají zejména o víkendu, při úplňku a všech svátcích (např. na Nový Rok, který se slaví v dubnu), takže si výstup naplánujte tak, abyste se netrefili do takového dne. Pokud se náhodou trefíte, dost možná zůstanete ve frontě viset někde v polovině hory a nehnete se kvůli lidem několik hodin z místa – nepůjde to ani nahoru, ani dolů. Na Instagramu mi spousta lidí posílala fotky zácpy, kde je hlava na hlavě s komentářem, že 5 hodin stáli na jednom místě.

Ideální je stanout na vrcholu na východ slunce, což je rozhodně nejkrásnější podívaná. I kdybyste to náhodou na východ slunce nestihli až nahoru, o zážitek určitě nepřijdete. Můžete ranní sluníčko pozorovat ze schodů po cestě nahoru, ty jsou totiž všechny orientované na východ. Sice jsme na noční výstupy vycvičení z Alp, ale čelovka vůbec není nutná – schody jsou až na vrchol lemované lampami.

Protože jsme se báli, že se zasekneme v nějaké frontě, trasu jsme začínali v 1:30 ráno, ale ve finále to bylo úplně zbytečné, protože jsme nahoru přišli 2,5 hodiny před východem slunce. Později jsme se dozvěděli, že je úplně jedno v kolik hodin vyrážíte, protože někteří lidi to jdou klidně i několik dní a prostě nocují na schodech, a tedy žádné „peak hours“ tu neexistují. To jsme pak viděli i na vlastní oči, protože jsme potkali stoleté staříky, kteří byli rádi, že stojí nohama na zemi a belhali se nahoru s holí, rychlostí jednoho schodu za minutu. Potkali jsme spoustu lidí, kteří byli obalení v dekách a podřimovali na schodech. Potkali jsme matky, které nesly nahoru v náručí své spící děti.

Náročnost

Na Adam’s Peak vede skoro 6.000 schodů, takže výstup klidně zvládnete i v žabkách. Byli jsme jedni z mála, co měli na nohou tenisky, většina lidí leze nahoru bosa. Pokud máte základní fyzičku, není vůbec čeho se bát. Výstup měl trvat nějakých 3-5 hodin, my jsme nahoře byli za necelé 2 hodiny. Ztratit se díky různým ukazatelům a spoustě lidem mířícím jedním směrem nemůžete, ale kdybyste si přeci jenom chtěli být jistí, skvěle poslouží Mapy.cz.

Jak se na Adam’s Peak z Nuwara Eliya dostat?

My jsme vyráželi z našeho guesthousu v Nuwara Eliya. Původně jsme chtěli jet vlakem z Nanu Oya do Hattonu, odkud bychom si chytli večerní autobus do Dalhousie. Nakonec jsme to ale přehodnotili a pronajali si za 10.000 LRK řidiče, který nás v 11 večer vyzvedl v guesthousu, odvezl až na start trasy, počkal na nás nějakých 6 hodin dole a pak nás zase odvezl zpátky do Nuwara Eliya, což bylo ve finále to nejlepší rozhodnutí, které jsme mohli udělat, protože jsme se po cestě tam krásně prospali a vyráželi jsme na vrchol celkem fresh.

A naše pocity z celého výstupu?

Asi vás zklamu, ale nadšení jsme nebyli. Možná jsme měli ten den jen smůlu, ale celou cestu jsme se skoro brodili odpadky, ze kterých vycházel takový smrad, že se nám chtělo často zvracet. Po cestě nahoru se na schodech váleli lidi v tak nesmyslných formacích, že je často nešlo ani překročit. Na vrcholu byl každý centimetr podlahy pokrytý spícími lidmi, kteří leželi různě přes sebe.

Svatyni jsme obešli kolem dokola, podívali se na stopu Buddhy a sešli po schodech zase několik set metrů dolů, protože nahoře nás chytaly panické záchvaty. Nakonec jsme na východ slunce počkali ve stánku, kde jsme si dali čaj, ze kterého jsme o den později chytli nějakou otravu a v horečkách propotili dva dny. Suma sumárum, Adam’s Peak byl nejhorší zážitek z celé Srí Lanky a znovu bych tam nešla ani kdyby mi za to někdo zaplatil. Jak ale říkám, možná jsme jen měli smůlu na okolnosti a běžně to tam takhle nevypadá.

Horton Plains National Park

Délka trasy: 9 km okruh (cca 2 hodiny)
Začátek trasy: odkaz zde
Cena: $20/os.

Po dvou dnech strávených na střídačku v posteli a objímáním záchoda, jsme se vzpamatovali a vyrazili do národního parku Horton Plains. U vstupní brány jsme byli opět na východ slunce, ale tentokrát z něj nic moc nebylo.

Auto s řidičem nám z Nuwara Eliya zajistil guesthouse, ve kterém jsme byli ubytovaní. V parku vede devítikilometrová trasa, která vás vezme na nejkrásnější místa. Procházet budete kolem pěkných vodopádů Baker’s Falls a nebo vyhlídky World’s End.

Cesta je celou dobu po rovině, takže namáhavá není. Zajímavé je to, že před začátkem treku procházíte bránou, kde musíte ukázat, co máte v batohu. Pokud s sebou nesete nějaké plasty, donutí vás vyjmout všechno z plastových obalů a přendat obsah do papírových sáčků. Takže Snickersku jsme museli otevřít, vyndat z obalu a přendat, což mi přišlo celkem zvláštní opatření. Do parku chodí většinou turisté (z 95 % ze západních zemí), kteří by si vyhodit obal od tyčinky do přírody nedovolili, ale budiž, park byl opravdu čistý a udržovaný. Abyste předešli tomu, že pak musíte všechny svačiny najednou sníst, protože vám opatlají celý batoh, nechte je raději v autě – trasu zvládnete za 2 hodinky i bez svačiny.

Damro Tea Factory

Čaj ani jeden z nás nepije, a tak jsme od návštěvy čajových plantáží moc nečekali. Vydali jsme se na Damro Tea Factory, protože byla nejblíž, ale ve finále budou podle mě všechny hodně podobné. Na všech čajových plantážích vám udělají zdarma prohlídku továrny a vysvětlí vám čajový proces od sběru lístků, až po sušení a export. U každé čajové plantáže mají svůj obchod, kde můžete různé druhy čaje jednak ochutnat a nebo zakoupit. Návštěva plantáže není nijak časově náročná – tuktukář, který nás sem odvezl, na nás čekal snad jen 45 minut.

Ramboda falls

Délka trasy: 600 m jedním směrem (cca 15 minut)
Začátek trasy: odkaz zde
Cena: 100 LRK/os.

Po čajových plantážích jsme vyrazili na Ramboda Falls. Tuktukář nám říkal, že je zrovna málo vody, ale i tak to byl celkem pěkný zážitek. Ramboda Falls se skládá ze spodních vodopádů, které jsou vidět od silnice a z horních vodopádů, kam musíte vyšplhat do schodů.

Ella

  • Transport: Z vlakové zastávky Nanu Oya jsme pokračovali modrým vlakem do Elly. Tentokrát jsme měli rezervované sedačky do klimatizované 1. třídy (opět přes agenturu Visit Srí Lanka Tours za cca 350 Kč/os.). Odjíždět jsme měli ve 14:36, ale vlak měl 3,5 hodinové zpoždění, a tak jsme velkou část cesty jeli bohužel za tmy. Z toho plyne doporučení – nebookujte si odpolední vlaky. Zpoždění vlaků je na Srí Lance běžné, a tak se může stát, že z výhledů kvůli tmě nic mít nebudete.
  • Délka pobytu: 3 noci
  • Navštívená místa: Ella Rock, Little Adams Peak, Nine Arch Bridge, Diyaluma Falls
  • Ubytování: The Spice Lodge

Ella city

Městečko Ella leží v údolí, které je obklopené vysokými horami. Bylo to úplně jiné město, než zbytek srílanských měst, které jsme doteď viděli. Tady totiž vládne Evropa. Hlavní ulici lemují evropské restaurace v plážovém stylu (my jsme si oblíbili Chill Cafe, kde jsme měli první evropské jídlo za celé dva týdny), hraje tu evropská hudba a prochází se tu víc turistů než místních. Takže kdo nebyl na sever od Elly, nebyl na Srí Lance! 😀

Ella Rock

Délka trasy: 2 km jedním směrem (cca 1,5 hodiny)
Začátek trasy: odkaz zde
Cena: zdarma

Ella Rock je za mě absolutní must-do v okolí Elly. Je to nádherná hora, odkud jsou ještě krásnější výhledy. Cesta na Ella Rock je ale docela zapeklitá, protože tu nejsou žádné ukazatele. Místní je prý odstraňují, aby mohli po turistech chtít peníze za dovedení nahoru. Pravda je, že žádného průvodce rozhodně nepotřebujete a stačí se neztratit v první části treku. My jsme první odbočku minuli, a tak se nám délka výstupu prodloužila na 1,5 hodiny.

Cesta začíná na vlakovém nádraží Kithalella, kam vás doveze z Elly tuktuk. Odtud se vydáte po kolejích směrem k zastávce Heel-Oya. Pak už stačí jen neminout odbočku doleva přes řeku (tady jsem jí vyznačila na Mapy.cz) a na rozdvojce za mostem se vydat vlevo. Po pravé cestě se na vrchol také dostanete (tu jsme zvolili my, takže se nenechte zmást fotkami níže), ale cesta prochází džunglí, kde se vyšlapaná cesta ztrácí. Navíc jsme tu narazili na nějaké hady, takže se opravdu vydejte levou cestou i když je o chlup delší.

Ella Rock má dva vrcholy, což málokdo ví. Vydejte se i na ten druhý (odkaz na lokaci druhého vrcholu na Mapy.cz), který je podle mě ještě krásnější.

Little Adam’s Peak

Délka trasy: 895 m jedním směrem (cca 15 mnut)
Začátek trasy: odkaz zde
Cena: zdarma

Little Adam’s Peak se nachází na druhé straně údolí od Ella Rock, takže budete mít podobné výhledy. Tady se vyplatí být na západ slunce, ale jen v případě, že bude jasno. Slunce totiž zapadá za vrcholky protilehlých hor. My jsme měli zataženo a zlatá hodinka se bohužel nekonala. Pod vrchol Little Adam’s Peaku vede asfaltka, načež musíte zdolat několik desítek schodů. Podobně jako Ella Rock, má i Little Adam’s Peak více vrcholů. Zatímco většina lidí zůstavá na tom prvním, doporučuju pokračovat dál až na konec cesty (odkaz na vyhlídku na Mapy.cz), kam už tolik lidí nedojde a vy budete mít výhledy sami pro sebe.

Srí Lanka Little Adams Peak Ella

Nine Arch Bridge

Jak už název vypovídá, jde o most s devíti oblouky, který se klene přes nádherné zelené údolí. Když si do Googlu zadáte Srí Lanka, určitě vám vyskočí mimo jiné i tento slavný most. Přístup k mostu je zdarma a není nijak namáhavý. Vyhlídek je tu spousta a protože se dá volně chodit po kolejích, můžete postupně omrknout všechny.

Mimochodem, věděli jste, že veškerá infrastruktura, včetně té železniční, stojí na Srí Lance od doby, kdy byla britskou kolonií? I Nine Arch Bridge je přes 100 let starý a stále slouží na jedné z nejfrekventovanějších železničních tras. Vyplatí se sem podívat v čase, kdy by tudy měl projíždět typický modrý vlak Srí Lanka Railways. My jsme tu byli ve 14:30 a viděli jsme rovnou dva.

Diyaluma Falls

Délka trasy: 1 km jedním směrem (cca 20 minut)
Začátek trasy: odkaz zde
Cena: zdarma

Diyaluma je druhým nejvyšším vodopádem na Srí Lance. Vlastně tu nenajdete jen jeden velký vodopád, ale rovnou pět. V kaskádách tu tečou 4 menší do jezírek, ve kterých se dá koupat. Voda je tu celkem studená, takže v horkých dnech (což je vlastně 365 dní v roce) se rozhodně plavky budou hodit.

My jsme tu byli dopoledne přes týden a bylo tu (na Srí Lanku až překvapivě) málo lidí. Když přijdete k velkému vodopádu, vydejte se proti směru proudu řeky. Po cca 3 minutách se vám otevřou další kaskády, na které se můžete vyšplhat po úzké pěšině na pravé straně řeky.

Udawalawe National Park

Udawalawe Safari

Srí Lanka má hned několik národních parků, kam můžete vyrazit na safari. My jsme původně měli v plánu Yala NP, který je zároveň i největší. Čím víc článků jsem ale o srílanském safari četla, tím víc jsem se přikláněla k návštěvě nějakého menšího parku, kde není tolik lidí. Proto jsme na poslední chvíli plán změnili a vyrazili do Udawalawe National Park i za cenu toho, že neuvidíme leoparda, který se v Udawalawe moc nevyskytuje.

Safari jsme zarezervovali přes web viator.com. Našli jsme nabídku s pick-upem v Elle a drop-offem na jižním pobřeží, což nám neuvěřitelně ušetřilo práci s hledáním transportu do naší další destinace. Řidič nás vyzvedl v 5:00 ráno (to jsou prý zvířata v parku nejaktivnější, přes poledne jsou zalezlí někde ve stínu) přímo v hotelu v Elle, dovezl nás na parkoviště před národním parkem, kde jsme si zakoupili vstupenky do parku a přesedli si do jeepu se skvělým průvodcem.

V jeepech je standardně 6 míst, ale my jsme byli dohromady jen 3, takže jsme se mohli po jeepu přesouvat podle toho, na jaké straně bylo k vidění něco zajímavého. Parkem jsme brouzdali asi 3 hodiny a po cestě viděli spoustu slonů (dokonce i mámu se slůnětem!), pávy, buvoly, pelikány, krokodýly a obrovské množství různých ptáků.

Po safari jsme na parkovišti zase vyměnili jeep za klasické auto a řidič nás odvezl až do našeho hotelu na Hiriketiya Beach. Dohromady jsme za safari zaplatili $75/os. + vstupenka do NP za $15/os.

Hiriketiya Beach

Konečně jsme se po dvou intenzivních týdnech dostali na jižní pobřeží, kde jsme měli v plánu jen surfovat, jíst, pít, číst knihy, spát a užít si trochu jiného stylu ubytování a jídla. Proto jsme už několik týdnů měli booknuté luxusní designové hotely, do kterých jsme se těšili jak na Vánoce. Hned jak jsme ale na jih přijeli, říkali jsme si, že tohle je úplně jiná Srí Lanka, než ta, co jsme viděli ve vnitrozemí. Všude stály hotely a podniky, které by sem jakoby nepatřily.

Mahi Mahi

První noc byla tak trochu provizorní, protože jsme si ještě tehdy pohrávali s myšlenkou, že si v Yala uděláme overnight safari, ale z toho sešlo, takže jsme měli jednu plonkovou noc. Narychlo jsme tedy bookli Mahi Mahi Beach Chalets, ale odtamtud jsme utekli, jak jen to bylo možné. Skoro tam netekla voda, restaurace doslova odporná, na Bookingu měli špatnou lokaci (takže jsme ve finále zjistili, že jsme v reálu asi o 10 km jinde) a prostě tak nějak všechno špatně. Jediné, co bylo na tomhle ubytování pěkné, byla Insta-palma s houpačkou, které jsem náležitě využila.

Na pokoji jsme nehodlali trávit žádný čas, a tak jsme tuktukem vyrazili na jídlo a kafe do The Verse Collective, nad kterým jsme také v rámci ubytování přemýšleli. Bylo to právě tam, kde jsem měla po 14 dnech svou první kávu (jako správný Pražák totiž nic jiného, než cappuccino nepiju a na severu nic takového neexistuje, takže jsem byla dva týdny bez kafe). Každopádně the Verse Collective moc doporučuju – jak na ubytování, tak třeba i co-working a nebo jen na jídlo a kávu.

Mond

Další dvě noci jsme strávili v butikovém hotelu Mond, který se nachází jen pár metrů od Hiriketiya Beach. Definice minimalismu tu v mých očích nabyla úplně nový rozměr, protože tak krásný design, plný surového betonu, dřeva a zeleně jsem dlouho neviděla. Jediná nevýhoda hotelu byla ta, že v pokojích nebyla klimatizace. Při bookování v ohromení z fotek interiéru na nějakou klimatizaci úplně zapomenete, ale absolutně jsme se nevyspali, protože v pokoji bylo v noci 30 stupňů a 95% vlhkost. Navíc dveře, které vedly na terasu, v sobě měly záměrně díry, takže nám naší hyper-designovou sprchu obývali švábi.

Na střeše Mondu najdete restauraci, kde výborně vaří (i snídaně), takže pokud vás takováhle strohá architektura baví, můžete se sem zajít podívat jen jako host a dát si třeba jejich skvělý gin&tonic.

Na Hiriketiya beach se surfuje, což jsme dělali od rána do večera, takže nemám žádné další fotky z pláže 🙂 Co ale mám, jsou tipy na skvělé restaurace, bary a bistra, kterých jsme díky naší 14 dní potlačované nenažranosti navštívili opravdu hodně.

🍹🍤 Tipy na restaurace v okolí Hiriketiya Beach:
  • Mond (famózní drinky, večeře stylem tapas)
  • Smoke & Bitters (nejlepší gin&tonic, který jsem kdy měla!)
  • The Salty Pelican Yoga & Surf Retreat (úžasný interiér, skvělé drinky, vynikající jídlo)

Weligama beach

Na další 4 noci jsme se přesunuli na slavnou pláž Weligama, kde jsme opět od rána do večera surfovali. Surfy se dají půjčit přímo na pláži za cca 1000 LRK/den nebo 300 LRK/hod. a vybírat můžete ze všech různých druhů – od dlouhého pěnového pro začátečníky, až po laminátové shortboardy pro pokročilejší. Můžete si tu i pronajmout lektora. Vlny jsou na surfování na Weligama beach skoro celý den, takže nemusíte vstávat ráno brzy, abyste nějaké vlny chytli, jak to většinou bývá.

Ubytovaní jsme byli v třípokojovém butikovém hotelu Ceylon Sliders, který vlastní Švédové. Pokud byste tu taky chtěli bydlet, určitě si zarezervujte pokoj s názvem Island Suite (mají dohromady 2), protože ten třetí (nejlevnější) pokoj je dole v přízemí hned vedle hlučné kuchyně, kde nemáte úchvatnou terasu a výhled na moře. Náš pokoj neměl jedinou chybu a byli jsme tu moc spokojení (i klimatizace byla). Jediná nevýhoda Ceylon Sliders byly ukrutně vysoké ceny. Jídlo i všechno ostatní tu stálo dokonce víc než v Česku. Třeba za láhev vína z minibaru jsme dali v přepočtu 850 Kč, což byl opravdu úlet.

Během 4 dní jsme tu kromě toho našeho objevili naprosto skvělé podniky na jídlo, takže přikládám:

🍹🍤 Tipy na restaurace v okolí Weligama Beach:
  • Ceylon Sliders (rooftop restaurace s večeřemi typu tapas)
  • Hangtime Hostel (nenechte se odradit názvem, měli úplně natřískáno a jídlo bylo top!)
  • Moochie’s (nejlepší bowl a smažený květák, super melounová limča)
  • Sea Salt Society (skvělé seafood)
sri lanka weligama beach

Coconut Tree Hill

Jen jediný den nebyly dobré vlny, a tak jsme vyrazili na krátký výlet. Coconut Tree Hill je malý kopeček nad mořem, kde rostou palmy. Je to taky tak trochu Insta-spot, takže se tu tlačilo docela dost lidí. Nás to odradilo, takže jsme tu moc dlouho nepobyli, ale zato jsme po cestě zpátky v moři viděli želvu!

Colombo

Poslední den jsme věnovali hlavnímu městu. Letadlo nám letělo až v 10 večer, takže jsme si domluvili v Ceylon Sliders odvoz do Colomba s tím, že bychom se chtěli zastavit na pár místech. Prvním byla mešita Jami Ul Alfar Mosque, přezdívaná také Red Mosque. Bohužel ale byla pro turisty uzavřená, takže jsme jí obešli jen zvenku. Podívali jsme se také na Lotus Tower, kterou v Colombu postavili Číňané, ale neslouží překvapivě k žádnému účelu. Za vidění stojí ještě Gangaramaya Temple, v jejíž pozadí můžete vidět tzv. nové Colombo, plné mrakodrapů, které byste v tak rozvojové zemi, jako je Srí Lanka, určitě nečekali. I my jsme na vysoké prosklené stavby koukali s otevřenou pusou, ale řidič nám vysvětlil, že stavbu investují zahraniční společnosti.

Závěrem

Na závěr vám přidávám kontakt na řidiče Diluka Ediriweera, který se pohybuje mezi Colombem a Weligamou a který nám vyhovoval úplně nejvíc. Uměl perfektně anglicky, věděl spoustu zajímavostí a byl neuvěřitelně milý. Pokud po příletu nebudete mít náladu na vyjednávání cen s místními, napište mu na Whatsappu +94 (71) 031 4222, jsem si jistá, že pro vás udělá, co bude v jeho silách 🙂

Ufff, tak to byla Srí Lanka mýma očima a skrz můj hledáček. Jestli jste dočetli můj giga článek až sem, tak to klobouk dolů, byl vážně obsáhlý, ale já jsem chtěla mít všechno na jednom místě. Abych to nějak shrnula, Srí Lanka nás v některých ohledech nadchla, ale ve spoustě zklamala. Jsem strašně ráda, že jsem jí viděla, ale znovu už bych se nevrátila. Každopádně nám zase otevřela oči a pomohla nám si uvědomit, jak se v Česku máme krásně a zase si o chlup našich pražských životů vážíme víc.

Doufám, že jste po přečtení mého průvodce moudřejší a pomohl vám v plánovaní vaší dovolené. Kdyby vás cokoliv zajímalo, pište dotazy do komentářů.

Cestování zdar! ❤️

Eliška