13 nejkrásnějších míst ve Skotsku

Ahoooj!

Vzhledem k dost náročné přípravě na Eco-Challenge jsem neměla moc času na takové ty spontánní tripy s mamkou. Ta evidentně měla absťák, protože ještě když jsem byla na Fiji, už mi psala, že sehnala úžasné letenky a nenápadně vyzvídala, jestli se po návratu z nejtěžšího závodu světa nechystám snad odpočívat.

A tak jsme na krátce po návratu z Fiji seděly s plnou polní v letadle do Edinburgu.

1 Edinburgh

Dorazily jsme až večer, takže jsme si naplánovaly procházku a drink 🙂 Vzhledem k tomu, že mamka v Edinburgu nikdy nebyla, oběhly jsme rychle „must sees“, půjčily auto a vyrazily na sever, do hor. Ze začátku jsme na některých kruhových objezdech kroužily několikrát, než jsme si zvykly na levostranné řízení.

2 Ben A An

Ač jsme si chtěly večer ještě vyběhnout na Ben A An (454 m n.m.) a přespat nahoře, byly jsme nakonec rády, že jsme si stihly postavit stan na břehu nádherného jezera Loch Achray. 

Při vybalování jsme mezi příbory objevily dálkový ovladač k televizi. Vůbec jsme si to nedokázaly vysvětlit, protože mamka televizi nemá a já jsem televizi ovladačem pouštěla naposledy asi před dvěma lety. Nakonec jsme s hrůzou zjistily, že jsme ho omylem sbalily v hotelu v Edinburghu. Hihňaly jsme se tomu asi půl hodiny, takže i když venku začalo přituhovat, do spacáků jsme uléhaly rozjařené a zahřáté.

Ráno jsme vstávaly na východ slunce, jak jinak, a po snídani jsme vyrazily na velehoru Ben An‘n. Na vrcholu pekelně foukalo a pod námi byla mlha, takže jsme neviděly vůbec nic. Potkaly jsme se tam s týpkem, který nohoře přenocoval a říkal, že západ ani východ slunce nebyl vidět, tak se nám trochu ulevilo, že jsme o nic nepřišly.

3 West Highland Way

Pokračovaly jsme dál až do Bridge of Orchy, kde jsme nechaly auto a vydaly jsme se na tzv. West Highland Way, jednu z nejznámějších dálkových tras v Evropě. Je dlouhá celkem 155 km a potřebujete na ní 6-8 dní. My jsme bohužel tolik času neměly, a tak jsme se rozhodly jít jen část, a to právě z Bridge of Orchy do Glancoe a zpátky k autu (celkem asi 70 km), což nevypadá úplně logicky, ale vzhledem k našemu dalšímu programu to bylo jediné možné řešení. Putovaly jsme samy nádhernou skotskou vysočinou, přes vřesoviště Rannoch Moor, okolo průzračných jezer i bažinatých jezírek, míjely jsme vodopády, spaly jsme na huňatých pastvinách, pily jsme z potoků. Taky jsme se v nich myly. Teda někdy.

4 Glencoe

Okolo Glencoe, pod horou Buachaille Etive Mor, jsme obdivovaly nádhernou architekturu, která tak zapadala do úžasné skotské krajiny. Daly jsme si cvičně jeden trek v okolí Ballachulish. Bylo nám líto, že jsme nezvládly jít celou trasu a slibovaly si, že se sem určitě musíme vrátit. Jako do všech destinací, kde jsme zatím byly.

5 Glenfinnan Viaduct

Poslední část WHW do Fort William jsme dojely mastňácky autem, nejvyšší horu Spojeného Království Ben Nevis jsme si nechaly na příště. Ve Fort William jsme si daly výbornou kávu a vyrazily jsme na Isle Of Skye.  Cestou jsme se se zajely podívat do údolí Glenfinnan na profláknutý viadukt z Harryho Pottera. Jezdí tam parní lokomotiva do Bradavic, tak jsme na ní čekaly spolu s desítkami dalších turistů. Sice jsme tam byly na čas, tzn. lehce po desáté ráno, jenže o den pozdě, resp. o dva dny dřív. O víkendu nejezdí. Mimochodem víte, že tento viadukt je na skotské desetilibrovce?

6 Cesta do Mallaig

Vyrazily jsme dál k městečku Mallaig, odkud nám jel trajekt. Jenže po cestě jsme pořád stavěly a fotily. Třeba random jezero, které ani nevím, jak se jmenuje. Ale když jsme projížděly okolo, nehnul se ani větřík, což ve Skotsku není tak úplně běžné a voda v jezeře byla jako sklo. Odrážely se v ní okolní kopce a byl to tak neskutečný pohled, že jsem zase vyletěla s dronem. Celé to trvalo 15 minut, pak začalo zase foukat a bylo po představení. Tak se nedivte, že nám málem ujel i poslední trajekt.

7 Elgol

Trajekt jsme nakonec stihly a dojely do městečka Broadford, kde jsme přes Airbnb přespaly. Mimochodem na podzim (mimo sezónu) je na Isle of Skye fakt těžké najít hotel nebo penzion. Funguje jich tu jen pár a jsou neuvěřitelně předražené.

Ráno jsme vyrazily na úplný jih – do rybářské osady Elgol. To je sen každého introverta. Vesnička má asi 5 domů a my jsme tam za těch pár hodin nepotkaly ani nohu. Někde jsem dokonce četla, že celá vesnice je na prodej, cca za 1,5  mio liber. Elgol jsme sice nekoupily, ale zato jsme se tam vyřádily na pláži při focení fotek za silného vichru.

8 Old Man Of Storr

Pak jsme se přesunuly k oblasti vychvalované v každém průvodci – čedičový vrchol Old Man Of Storr.

Tam jsme pochopily, co je to skotské počasí. Poprvé jsem zažila, že pršelo vodorovně a podle mě i zespoda nahoru. Prašná cesta se během chvilky změnila v klouzačku. Nahoru to byla ještě pohoda, ale sranda začala při cestě dolů. Mamka se v jednom okamžiku svalila k zemi a kutálela se dolů. Z dálky to vypadala jak scénka z Toma a Jerryho. Z koule valící se z kopce občas vykoukla noha, občas ruka, občas byl vidět jen červený batoh. Trochu jsem se bála, ale když jsem zjistila, že se mamka dole svíjí smíchy a nikoliv bolestí, začala jsem se nakonec chechtat taky.

Další část cesty autem pokračovala ve spodním prádle, protože kalhoty obalené bahnem nešly ani ohnout. A Old Man of Storr.  No pěkný, no. Ale na náš vkus příliš turistů, kteří absolutně nerespektovali oficiální cesty, takže po tom dešti to tam vypadalo, jak když se tam prohnalo stádo náhorního skotu.

9 Quiraing

Pokračovaly jsme do oblasti Quiraing, která nás naopak okouzlila. Krajinu Quiraingu vytvaroval tektonický zlom, tvoří jí špičaté čedičové vrcholy i stolové hory, porostlé šťavnatou zelení, ovce pasoucí se v naprosto neuvěřitelných místech a minimum turistů. Byly jsme nadšené. Prolezly jsme celou oblast a vracely se až po západu slunce. Jednoznačně jedno z nekrásnějších míst, co jsme ve Skotsku viděly. Počkat, neříkala jsem to už?

10 Rubha Hunish

Ve Skotsku (podobně jako v severských zemích) funguje systém tzv. „bothies“  To jsou opuštěná stavení, kde je možné přenocovat, když turistu přepadne noc či špatné počasí. Takže jsou permanentně a zdarma přístupné. Rozhodně nejsou ke komerčnímu využití, není tam elektřina, záchod. Pokud spálíte dříví, samozřejmě ho musíte doplnit. To je úžasný způsob, jak přečkat noc v drsné krajině Skotska. Naštěstí je většina bothies v dost nepřístupných končinách, takže je většinou využívají opravdoví turisté. My jsme na jednu takovou bothy dostaly super tip od Jakuba Maříka. Rubha Hunish je bývalá pozorovatelna velryb a romantičtější nocleh jsem si ani neuměla představit.

11 Neist Point

Další den jsme vyrazily na Neist Point s fotogenickým majákem, asi nejzápadnější point Isle of Sky. Krásné větrné místo, takže na všech fotkách jsme jak medúzy.

12 Fairy Pools

Pomalu jsme nabraly směr na jih. Cestou jsme se stavily v soutěskách soutěsky Glen Brittle, kde řeka Brittle tvoří Fairy Pools, opravdu nádherná a průzračná jezírka. Bohužel se začalo kazit počasí, ale zvládly jsme po cestě ještě most v Glen Sligachan, známý z reklamy na skotskou whisky. Od něj se otevíraly nádherné výhledy na pohoří Cuillin, na které nám tentokrát nezbyl čas, ale rozhodně je v našem bucket listu. 

Zajímavé je, že nám zbyl čas na večeři v lokální restauraci. Samozřejmě, že jsme ochutnaly místní jídla. Rybí polévka z uzené tresky byla famózní. Národní jídlo „hagiss“ jsme si daly raději napůl.  Jsou to totiž ovčí vnitřnosti, jako srdce, játra a plíce, smíchané s ovčím lojem, kořením a ovesnými vločkami a několik hodin vařené v ovčím žaludku. Jakkoliv ingredience znějí dost děsivě, jídlo bylo výborné a jsme rády, že jsme se nezalekly a šly do toho. Co jsme naopak neochutnaly, byla skotská whisky, kterou ani jedna nemusíme.

Poslední den jsme přejely zpět na pevninu, tentokrát přes Sky Bridge a mířily do Edinburgu. Celou cestu intenzivně pršelo, takže nakonec si Cairngorms NP necháme na další návštěvu Skotska. Tato oblast je tak nádherná, že bychom měly jen vztek, že nám na něj zbylo málo času. Večer jsme dorazily do Edinburgu, na vrácení ovladače k TV jsme si samozřejmě ani nevzpomněly, takže kdyby náhodou jel někdo z Vás do Edinburgu, …. 😀

Skotsko je nádherná země, strašně se nám tam líbilo. Našlapaly jsme zase spoustu kilometrů, viděly neuvěřitelná nádherná místa a za těch pár dní jsme tam zažily všechna čtyři roční období. To vše až na výjimky skoro bez turistů, v poslední době čím dál těžší.

E.