Ahoooj!
Tři nadupaný dny v Dolomitech začaly v tom nejkrásnějším hotelu na světě. My Arbor je archi-skvost a famózní dolomitský hotel v jednom. Leží ve svahu nad Brixenem, takže výhled z okna na hory zaručen. Kromě pilířů, na kterém sedí obrovská krabice s pokoji, stojí za zmínku i spa a samotné pokoje. Bohužel jsme spa nestihli, ale rozhodně se sem jednou vrátíme, protože jedna noc rozhodně nebyla dostatečná.
Řeknu vám, že jsem spala už ve spoustě hotelech, ale My Arbor je rozhodně ten nejkrásnější.
Do Dolomit jsme ale nepřijeli kvůli hotelu. Jeli jsme samozřejmě na hory, do kterých jsme se vydali hned první den. Je docela těžký najít hike, na kterým jsem v Dolomitech ještě nebyla, ale přeci jenom se povedlo! Vyrazili jsme na Plose, kam jsme se mastňácky vyvezli lanovkou, abychom si ušetřili čas a energii a mohli jí raději věnovat do hiku po vrcholcích.
Šli jsme trasu s názvem Alta Via n.2 Delle Dolomity a já klasicky nestíhala fotit.
Oběd jsme si dali v úžasné chatě Rossalm, která nás donutila se zamyslet nad tím, kam Italové investují peníze. Vím, že to s Českem nemůžu srovnávat, ale ve svazích Krkonoš jste rádi, když vám někde naservírují párek v rohlíku. Je až neuvěřitelné, že v Dolomitech ve 2.200 m n. m. najdete restaurace, za které by se nestydělo centrum Prahy. Bohatý výběr, výborné jídlo, milá obsluha, prolejzačky pro děti, stojany na kola, lehátka na opalování.
Odpoledne jsme se přemístili do dalšího hotelu ve Val di Funes. Zažili jsme parádní západ slunce s výhledem na vrcholky, sousedící s Val Gardena, a to dokonce přímo z našeho balkonu!
Další den jsme měli naplánovaná kola (respektive e-biky), se kterými jsme měli namířeno pod Geißlergruppe, až na horskou chatu Rifugio Genova. Povinnou zastávku jsme si udělali u Geisleralm, kde jsme si rovnou dali oběd. Tohle malé údolíčko jsem viděla jen v zimě pod dvěma metry sněhu, když jsme šli Adolf Munkel Weg. Jak to tehdy se můžete podívat v mém článku ze zimních Dolomit. Podtrženo sečteno, ujeli jsme asi 40 km s převýšením víc než 2000 m. No musím říct, že to elektro docela bodlo, místy to byly fakt krpály.
Třetí den jsme se vydali zpátky do Rakouska pod Dachstein, o kterém vám ale napíšu příště. Pokud by někoho napadlo jet do Dolomit na tři dny, nedělejte to. I přesto, že jsme tu byli snad 20x, byla jsem strašně mrzutá, že jsme se ani nerozkoukali a zase jsme museli pádit :)))
E.