Faerské ostrovy – autem z Prahy

Jak to celé vzniklo?

Původně jsme chtěli vyrazit na Faerské ostrovy na týden letadlem. Byla tu v létě moje mamka, která když mi ukazovala fotky, málem jsem spadla ze židle. Jenže když jsme chtěli booknout letenku, napadlo nás, že se mrkneme, kolik stojí pronájem auta. Na konci července, tedy v době covidu, stálo osobní auto na týden 85.000 Kč, což byla raketa, kterou jsme platit nehodlali. Takže jsme celý výlet scratchovali a otrávení zase šli do práce s tím, že se teda letos nic zajímavého dít asi nebude.

Jenže pak nás to napadlo.

Co takhle jet autem z Prahy a na ostrovy se dostat trajektem? Expediční auto přeci máme. Tak jsme googlili a světe div se, ono fakt něco takového existuje! Na stránkách Smyril Line, což je jediná společnost, která jezdí mezi Dánskem, Faerama a Islandem, jsme objevili pár volných míst na trase Hirsthals (Dánsko)-Torshávn (Faery).

Jenže v tu nás napadl další nápad.

Co takhle spojit dva roadtripy v jeden a po Faerách pokračovat na Island? Já už na Islandu byla několikrát, ale přítel byl jen jednou a já kdybych mohla, tak se na Island klidně přestěhuju. Jakmile takový nápad dostanete, už se ho prostě nepustíte i kdyby ty lístky na trajekt stály milion. Trajekt jede fakt pomalu, takže je vám asi jasné, že jsme k 8 dnům na Ferách a 9 dnům na Islandu museli připočíst dalších 6 dní, strávených na trajektu. Dohromady tedy 3 týdny.

Měli jsme radost, že s sebou budeme moct vzít naše psiska a že budeme moct jet naším Defenderem, kterému jsme od koupě ještě nedali pořádnou zátěžovou zkoušku. Tak jsme začali vybírat termíny. Konečně jsme se shodli, zařídili si to v práci a šli lístky booknout. Všechno prošlo, jen poslední cesta z Islandu zpátky do Dánska byla vyprodaná. Co s tím? Nic jiného, než vymyslet nové termíny nám nezbývalo. Celou cestu jsme tedy s obrovskými pracovními překážkami museli posunout o týden. Kvůli mně se muselo posunout natáčení spotů pro Baťu, kde bylo zainteresováno snad 15 lidí, Jarda zase musel některé důležité schůzky zvládnout na oceánu s mizerným připojením k internetu.

Kolik stojí trajekt?

Cenu jsme si samozřejmě zjistili dopředu a věděli jsme, že lístky na trajekt na trase Hirsthals-Torshávn-Seydisfjordur-Hirsthals stojí kolem 45.000 Kč. Jednorázová částka je to vysoká, ale když se zamyslíte nad tím, že v tom máte tři týdny dovolené, dopravu na místo, půjčení auta a ještě zčásti ubytování a jídlo (které jsme vezli z Česka), tak je to fakt málo. Jenže další překvápko přišlo, když si v posledním kroku rezervace jízdenek máte vybrat kajutu. Na každou cestu. Každou za cca 250 Euro. To nás málem ranila mrtvice, ale pamatujete, jak jsem psala, že když už vás napadne něco tak geniálního, že už se toho nepustíte, ani kdyby to stálo milion? No nic, bez kajuty jet nemůžeme žejo. Byli jsme na nějakých 62.000 Kč. Pokračovali jsme dál v rezervaci a věřte mi, že nás ranila mrtvice po druhé. Poslední krok byl výběr restaurace na jídlo. Snídaně, oběd, večeře. Dohromady na 6 dní. No, jíst asi taky něco musíme a vařit na bombě si na kajutě fakt nebudem, žejo.

Celkem jsme tedy za dvě osoby na palubě, přepravu auta (do výšky 2,5 metru a délky 5 metrů), kajuty na 6 dní, snídaně + večeře, internet na palubě a covidové testy (i přes očkování chtěli antigenní testy při nástupu na loď) zaplatili 70.000 Kč. No, řekli jsme si, že se trochu uskromníme na cestě, když jsme vypálili takovou bombu za jízdenky.

Cestování na Faerské ostrovy se psem

Fajn, tak jízdenky bychom měli. Ale neplatí se náhodou nějaká jízdenka i pro psy? A jak vlastně budou chodit čůrat? To přeci nemůžou být zavření v bedně jako v letadle. Ta loď jede na jedné trase 3 dny! Tak jsme šli znovu googlit. Ani nevíte, jak nám bylo, když jsme zjistili, že na Faerské ostrovy ani Island nemůžete s sebou vzít pejska. Teda pokud nejste rezident Faer nebo Islandu a nebo se nezdržíte déle jak 3 měsíce. Ani do jedné kategorie jsme bohužel nezapadali, takže jsme museli na 3 týdny sehnat hlídaní. Moje mamka byla naštěstí nadšená, takže nám vytrhla trn z paty. Nevím, co bychom dělali, kdyby řekla, že nemůže. Autem jsme chtěli jet mimo jiné i kvůli psům, ale bohužel to neklaplo.

A tak bylo 20.8.2021, 1:00 ráno a my jsme pakovali na liduprázdné ulici auto. Ve 2 ráno jsme konečně sešlápli plyn a vyrazili přes nekončící německé dálnice na úplný sever Dánska.

Praktické informace

Tady ještě přikládám pár informací, které se hodí vědět, pokud plánujete cestu na Faerské ostrovy:

  • na Ferských ostrovech se neplatí Eurem, jak byste čekali, ale Faerskými korunami. I přesto, že skoro všude berou karty, hodí se jich pár mít.
  • Hiky jsou na Ferských ostrovech ve velké většině placené (!). Zdá se to divné, platit za chůzi, ale ono to vlastně dává smysl, protože celé ostrovy jsou soukromé pozemky. Vláda tu nevlastní vůbec nic, a tak při hiku chodíte někomu po zahradě. Právě proto se hodí mít nějakou hotovost.
  • Stanování mimo kemp je tu přísně zakázáno – úplně ze stejného důvodu. A to platí i pro dodávky a obytná auta. Četla jsem spoustu webů, kde to někdo zkoušel, ale byli vymátnuti a zaplatili mastnou pokutu. Faeřani jsou na to docela vysazení, takže jsme to ani my neriskovali a spali poslušně v kempech.
  • Kempy jsou tu úžasně zařízené. Naprostá většina z nich má sprchu, WC a občas dokonce i zázemí, kde můžete posedět nebo si uvařit jídlo. Stojí většinou cca 150-250 DKK/auto (klasický stan o chlup méně) a všechny facilities máte v ceně. Pokud na Ferské ostrovy vyrazíte obytným autem, jako my, tak nejlepší stránka na hledání kempů je jednoznačně camping.fo. Moc jich tu není, takže díkybohu nemusíte vybírat mezi tisícovkou různých míst a víceméně máte jasno, kde ten den budete spát. Rezervaci jsme nedělali ani jednou, protože kempy poslední týden v srpnu zely prázdnotou. Většinou s námi v kempu bylo jedno nebo dvě další auta. Může to být i covidem, těžko říct, ale někdo mi říkal, že o letních prázdninách jsou natřískané. Jo a nečekejte žádné top lokace. Kempy jsou většinou na kraji města, v přístavu nebo jeden dokonce na fotbalovém hřišti.
  • Přeprava mezi jednotlivými ostrovy je jednoduchá. Skoro všude tu vedou podmořské tunely, mosty a nebo pravidelně jezdí ferry. Všechny možnosti jsou placené záležitosti, a to poměrně vysokou částkou (kolem 200 DKK), takže si zkuste trasu naplánovat tak, abyste nejezdili sem a tam.
  • Na Faerách je mlha. Pořád a všude. A ne taková ta pěkná, co dodá fotce drama. Taková ta, kvůli které nevidíte 3 metry před sebe. Může se stát, že ostrovy neopustí mlha třeba 3 týdny, takže vy z tak parádní destinace neuvidíte vůbec nic. My jsme měli mlhu 5 dní ze 7, což je docela dobré skóre.
  • Musíte umět hodně dobře improvizovat a měnit svůj plán podle počasí. Bohužel tu počasí turistům obecně moc nenahrává, takže my jsme plán překopávali několikrát denně v závislosti na předpovědi (která mimochodem moc přesná není). Většinou platí, že když je mlha na jednom konci ostrova, na druhém konci není a vy musíte prostě umět váš program přizpůsobit.
  • Faery nepatří do EU, takže doporučuju zaběhnout pro lokální simku do supermarketu SMS v Toshávnu, kde je obchod ForoyaTele. Mají tu e-simky, takže vám česká simka v telefonu zůstane. Tarify jsou docela levné, nás simka s 15 GB vyšla v přepočtu asi na 700 Kč. Pokrytí je parádní, signál jsme měli v těch největších končinách.
  • Nafta je na Faerských ostrovech v porovnání s Českem jedná věc, která je levnější. My jsme platili kolem 26 Kč/l, benzín je o chlup dražší. Všechno ostatní (hotely, jídlo, restaurace, silnice) je cca 2x dražší, než v ČR.

Cesta trajektem

Nalodili jsme se v přístavu Hirsthals na tenhle Titanic a vyrazili na první dvoudenní plavbu. Musím pochválit, jak měli všechno skvěle zorganizované. Už když jsme najížděli na trajekt, ani jsme nemuseli ukazovat žádný papír o rezervaci, ale podle SPZ si nás našli a dali nám hned kartu od kajuty. Nikde žádná dvouhodinová fronta, všechno i přes 1.300 lidí na palubě odsýpalo a ani jsme se nevzpamatovali a už jsme byli komplet nalodění. Do kajuty jsme si hodili věci a šli prozkoumat loď.

Nikdy jsem na tak velké lodi nebyla, takže jsem se nestačila divit, že na ní byly 3 restaurace, obří knihovna, bazén, fitko, vířivky, obchody, malé fotbalové hřiště, heliport, kino a kavárna s nočním barem, kde k večeru hrála živá kapela.

Moře bylo naštěstí klidné, což jsem uvítala, protože mám obrovský strach z oceánu a přísahám, že kdyby byly vlny větší než 1 metr, tak rozhodně neusnu a dost možná celou noc prozvracím. Celý zbytek dne jsme vlastně proseděli v kavárně, kde jsme na mizerné satelitní wifině za 30 Euro doháněli pracovní záležitosti. Já jsem stihla ještě naplánovat celý itinerář a vyznačila jsem si v mapě všechna místa, která jsme chtěli na Faerách vidět – a že jich bylo!

Po 15 hodinách jsme dorazili do Torshávnu, hlavního města Faerských ostrovů. Vylodění proběhlo stejně hladce jako nalodění. První věc, kterou jsme měli v plánu, byl supermarket. Potřebovali jsme čerstvé pečivo, chlazené věci, ovoce a další věci, které jsme z Česka nevezli. A taky jsme potřebovali faerskou simku. Lokální simka se hodila i kvůli navigaci, hledání dobrých kaváren nebo dalších míst (to kdyby nám třeba zbyl čas – hahahahaha, no ne no).

Torshávn & okolí

Po nákupu už jsme mohli začít objevovat ostrovy. Konečně. První, kam jsme zavítali byl jeden z nejstarších parlamentů na světě. Starší má snad jen Island. Ale nečekejte žádné moderní prosklené budovy. Vláda tu sídlí v těch nejroztomilejších červených dřevěných domkách na planetě, které jsou položené hned u torshávnského přístavu. Po cestě nás zlákal ještě jeden kostel, který při výjezdu z Torshávnu nejde přehlednout.

Konečně jsme se dostali z města a začali poznávat pravou faerskou přírodu. Zastavili jsme u místa Kirkjubømúrurin, kde jsme našli slavnou katedrálu ze 14. století bez střechy. Hned vedle je další parádní kostel s názvem Olaf’s Church, který také stojí za vidění.

Jednou jsem na Instagramu narazila na parádní dřevěné iglú, které jsem měla uložené snad několik let. Konečně jsme se na ně mohli zajet podívat. Někde jsem četla, že se dají i pronajmout, ale kde, to jsem nenašla. A tak jsme se na ně dívali jen z dálky. Najdete je kousek od silnice mezi městečky Kvivík a Vestmanna. A tady to bylo poprvé, co jsme poznali pravou faerskou mlhu, která se nás až do dalšího rána držela jako klíště.

Sørvágsvatn

Pokud jste na Faerách jen na skok, Sørvágsvatn je první zastávka, která je must-do. Je to jezero, které stéká mohutným vodopádem do oceánu a z určitého úhlu vytváří docela pěknou optickou iluzi. Jezero se totiž nachází na obrovských kolmých útesech, za kterými je už oceán a vypadá to, jako kdyby v něj plynule přecházelo. Kvůli mlze jsme měli problém vůbec nějakou vodní hladinu najít. Optickou iluzi jsme viděli, ale jen tu, jak jezero plynule přechází v mlhu.

(Fotky jsou dost upravené, tak si nemyslete, že tohle je ta mlha, o které mluvím. Fakt nebylo vidět víc jak na 5 metrů, ale ve Photoshopu se toho dá dost vykouzlit.)

Hike k jezeru od parkoviště je dlouhý asi 3,3 km a stojí 200 DKK/os. Rozhodně doporučuji i vyhlídku Trælanípa, odkud je pohled je jezero a útesy nejkrásnější.

Zbytek míst na ostrově Vágar jsme nechali na jindy. Nachází se tu totiž ta nejkrásnější místa, která jsme si mlhou nechtěli zkazit. Sice to znamenalo zaplatit tunel 4x místo 2x, ale na Faerách je člověk jednou za život, takže ať to stojí za to!

Klakkur

Jediný den pěkného počasí jsme využili na výlet na horu nad městem Klaksvík. Klakkur (413 m n. m.) je přesně taková ta hora, na kterou narazíte, když si do Googlu zadáte „Faerské ostrovy“. Na ikonický zelený kopec, tyčící se nad tmavě modrou zátokou, vede malá pěšina, kterou pěšky zvládnete za necelou hodinku. Parkovat se dá na konci prašné cesty, kam auta z nižším podvozkem nedojedou. Pokud máte menší auto, budete muset zaparkovat o cca 1 km dál od cílového bodu.

Z vrcholku Klakkuru byl vidět ostrov Kalsoy, Kunoy a část ostrova Borðoy. Na výhledy to ale chce opravdu pěkné počasí.

Kalsoy

Hned po Klakkuru jsme vyrazili na ostrov Kalsoy, jehož největší chloubou je maják Kallur, stojící na ikonickém útesu. Na Kalsoy nevede žádný tunel ani most, a tak jediná možnost, jak se na ostrov dostat, je trajekt z města Klaksvík. Jako jeden z mála nelze rezervovat online a musíte si vystát frontu. I tak se dost často stává, že se na první trajekt nevejdete, a tak musíte další hodinu a půl čekat na druhý. Kapacita je přibližně 12 aut a když před vámi stojí dva náklaďáci, moc šancí nemáte, protože ty se počítají za 2-3 auta.

My jsme do fronty přijeli ve 12:30. Trajekt jel ve 14:00, ale do něj jsme se asi o tři auta nevešli. Nadávali jsme jak špačci, že jediný pěkný den trávíme čekáním v přístavu, ale nezmohli jsme nic. Vešli jsme se až do toho v 15:30, takže jsme byli rádi, že na Kalsoyi je i kemp, kde jsme mohli přespat – a tím pádem nespěchat rychle na poslední ferry zpátky.

Už když jsme vyjeli z trajektu, věděli jsme, že noc bude náročná. Foukal ukrutně silný vítr, který se celou dobu snažil převrátit naše auto. Ostrov Kalsoy nemá na délku víc než 20 kilometrů, takže tu je jen jedna silnice a vlastně ani nemůžete zabloudit, protože je rovná a celou cestu vede po pobřeží. Dojeli jsme na opačný konec ostrova do vesničky Trøllanes, kde jsme zaparkovali a dál k majáku pokračovali po svých.

Maják Kallur

K majáku je to z vesnice asi 2 km po úzké pěšině. Když jsme došli k majáku, pokračovali jsme ještě kousek dál ve směru, ve kterém jsme přišli. Stanuli jsme na parádním bodě, odkud byl vidět nejen maják, ale i celý útes za ním. Mám pocit, že právě tady vznikla ta nejvíc faerská fotka, kterou jsem si odsud odvezla. Vítr se nás za každou cenu snažil shodit z útesů do moře a fičelo tak, že jsme neslyšeli vlastního slova – a to jsme doufali, že si tu na chvíli sedneme a počkáme na západ slunce.

Po 20 minutách se vichr nedal už vydržet, a tak jsme se na západ slunce vyprdli a běželi jsme co nejrychleji zpátky k autu. Přesunuli jsme se do kempu, který byl jen cca 5 minut odsud. Stálo tam jen jedno další auto a kemp byl samoobslužný.

Rozbalili jsme stan, což bylo v 80 km/h docela oříšek. Přemýšleli jsme dokonce, jestli nepřespíme v autě, protože jsme se báli, že by stan takovou nálož nemusel přežít a my bychom byli po zbytek roadtripu bez našeho hotelu. No… Stan sice vydržel, ale já skoro celou noc nezamhouřila oka, protože se stan i celé auto tak kývalo, že jsem čekala, že se převrátíme.

Vtipné je, že z fotek to vypadá jako poklidný západ slunce a vítr nikde! 😀

Viðareiði

Další den jsme původně chtěli na Kalsoyi ještě nějaký čas strávit, ale padla mlha, takže nebylo co obdivovat. Chytli jsme první ranní ferry a přejeli zpátky do Klaksvíku na ostrově Borðoy.

Necelou půlhodinku od Klaksvíku bylo místo, které jsem měla dlouho v merku. Vesnice Viðareiði s kouzeným kostelíkem a hikem na Villingadalsfjall. Jenže když jsme přijeli ke kostelu, bylo nám hned jasné, že žádný hike se konat nebude, protože místo okupovala tak silná mlha, že by to byla jen půldenní ztráta času.

Už ani nepřipadalo v úvahu, že se sem vrátíme, až mlha nebude. Viðareiði je totiž na úplném východě a vracet sem by bylo na úkor něčeho jiného. A tak jsme to otočili a jeli zpátky. Když jsme sjeli zpátky do městečka Hvannasund, mlha trochu povolila (resp. se držela jen ve větších nadm. výškách). Na mapě jsme objevili jednu silnici, na kterou jsme se bez cíle rozhodli vydat. Vedla do osady Múli. Po cestě jsme párkrát zastavili na fotku a dali si oběd.

Slættaratindur

A co dál? Co bychom to byli za cestovatele, kdybychom nevyšli nejvyšší horu Faerských ostrovů, že?

Její název je Slættaratindur a měří pouhých 880 m. Cesta na ní není zas tak dlouhá, protože se začíná z parkoviště v nějakých 380 m. Stoupání na 1,8 km je dost strmé, ale za cca 1 hodinu stojíte na vrcholu.

Už na parkovišti nebylo vidět na krok, ale vyrazili jsme nahoru s pocitem, že se mlha drží jen v menší výšce a až vylezeme na vrchol, budeme nad mlhou. Nejlepší je na tom to, že se mi podařilo tuhle myšlenku vsugerovat i přítelovi, který tomu snad taky věřil i přesto, co jsme viděli o dvě hodiny dřív ve Viðareiði.

A výsledek?

No, když jsme se celí splavení vyškrábali na vrchol, nebylo vidět vůbec nic. Přítelův pohled bych vám přála vidět! Na ten budu asi dlouho vzpomínat. No nic, napadlo nás vyletět dronem kolmo nahoru, abychom se podívali, jak vysoko nad námi se mlha drží. A zjistili jsme, že jen nějaké 4 metry nad námi!!!! Takže jsem skoro měla pravdu, jen kdyby ta nejvyšší hora mělo o 4 metry víc. No, aspoň jsme udělali fotku z dronu, která dokazuje, jakou smůlu jsme s tou pitomou mlhou měli.

Po skoro 2 hodinách čekání na okno bez mlhy, jsme to vzdali. Mlha ne a ne se hnout. Seběhli jsme dolů a pokračovali dál po silnici.

Gjógv

Další místo v plánu bylo městečko Gjógv, které je známé svojí zátokou tvořenou obrovskými útesy. Je tu i kemp, takže jsme se nejdřív „ubytovali“ a pak vyrazili na průzkum. Pěšky, resp. po schodech, se dostanete do útrob zátoky, ale nejkrásnější pohled je jednoznačně z protějšího útesu, který vám naskytne parádní pohled z výšky. Dají se tu prý i občas zahlédnout papuchálci, ale my jsme to štěstí neměli. Odtud jsme pak pokračovali dál nahoru na zpoplatněný hike po kraji útesu, ale přišla zase ta mlha, takže jsme moc daleko nedošli.

Fossá

Ráno jsme z Gjógv vyrazili dál. Po cestě jsme potkali dvoustupňový vodopád Fossá, který leží přímo u hlavní silnice. Moc vody v něm nebylo. Faerské ostrovy v porovnání s Islandem ve vodopádech rozhodně nevedou.

Risin og Kellingin

Jen pár kilometrů od Fossá, směrem k vesnici Tjørnuvík je parádní výhled na skalní útvary Risin og Kellingin. Bez pořádného teleobjektivu nebo dronu s dosahem větším než 3 km se na ně bohužel z blízka nepodíváte. My jsme měli naštěstí obojí, a tak jsme z malého silničního odpočívadla fotili a lítali o sto šest. I přes to, že se mi tomu nechtělo věřit a doufala jsem, že najdu nějaký tajný fígl, k útvarům opravdu nevede žádná cesta a ze silnice do Tjørnuvíku jsou útvary nejblíž. Docela pěkný pohled máte i přímo z Tjørnuvíku, ale odtamtud jsou ještě o fous dál.

Tjørnuvík

Strašně jsme se těšili, že se vydáme na nejkrásnější hike Faerských ostrovů. Přechod z Tjørnuvíku do Saksunu je jedním směrem dlouhý asi 6,6 km (13,2 km tam i zpět). Patří mezi náročnější celodenní hiky, protože vlastně začínáte u oceánu v 0 m n. m., vylezete do 500 m n. m. a zase musíte seběhnout dolů skoro do nuly. A pak to samé ještě zpátky.

Četla jsem na něj dobré recenze, takže jsme byli brzy ráno připravení se vydat na přechod. Jenže přišla zas ta pitomá mlha. Přítel už mi řeči o tom, že nahoře mlha nebude, nesežral, takže jsme to asi po 45 minutách chůze otočili a vydali se autem do Saksunu s tím, že půjdeme i kousek odtamtud. Tím pádem uvidíme alespoň část hiku z obou směrů, ale museli jsme se smířit s tím, že vrchol a prostřední část hiku nikdy neuvidíme.

Samotná cesta autem do Saksunu byla úžasná. Nedá se to ani popsat, jak nádherným údolím jsme jeli.

Saksun

Saksun je maličká vesnička s 11 obyvateli, ležící na břehu oceánu. Je ze všech stran obklopená obrovskými horami a vodopádů je tu víc, než domků. Najdete tu famózní kostel, který byl původně postaven v Tjørnuvíku, nebo několik typických faerských domků s travnatou střechou s pohádkovou zátokou v pozadí.

Slyšeli jsme v kempech a od místňáků, že v Saksunu žije nějaký blázen, co střílí drony puškou, tak kdyby vás i přes zákaz napadlo s dronem létat, zkuste se s ním schovat někam za kopec. Tohodle pána znají prý celé Faerské ostrovy a už jich prý pár stovek sestřelil. Do problémů se dostanete i v případě, že polezete, kam nemáte, tedy mimo značené trasy.

Jak jsme si řekli, tak jsme i udělali – sbalili jsme batoh a vyrazili na další část přechodu. Naštěstí tady mlha z nějakého záhadného důvodu nebyla, takže jsme šli asi 2 hodiny. Ale protože tu cesty nejsou moc dobře značené, podařilo se nám sejít z trasy. Nakonec jsme došli na největší útes široko daleko a tam jsme naše putování ukončili. Trochu jsem se ve své svítivě červené bundě bála pána s puškou.

Když jsme sešli zpátky do Saksunu, byl zrovna odliv, a tak jsme se mohli vydat ještě na průzkum černé pláže. Hike je placený (lze i kartou – je tam samoobslužný turniket), ale teda podle nás nebyl tak spektakulární, jak jsme čekali.

Drangarnir

Další zastávka, na kterou jsme se obzvlášť těšili a kterou jsme první den kvůli mlze přesunuli na jeden z posledních, byl Drangarnir. Pod názvem se ukrývá nádherný skalní útvar, zasazený do moře. Když si do Google obrázků zadáte Faerské ostrovy, Drangarnir je určitě mezi prvními výsledky, které vám vypadnou.

Jak se na Drangarnir dostat?

Přístup k němu není vůbec jednoduchý. Pokud se chcete na Drangarnir podívat, musíte si na to vyhradit celý den. To by asi nevadilo, aspoň se sem nedostane tolik lidí. Druhý velký problém je ten, že se jediná cesta, která k útvarům vede, nachází na soukromém pozemku nějakého pana Guttesena a je logicky placená. Jenže pan Guttesen je businessman a ví, co má na zahradě za parádu, a za soukromou návštěvu si účtuje 2000 DKK, což je v přepočtu 6.900 Kč! A ještě vás nepustí samotné. Musíte jít s průvodcem, který vás ke Drangarniru dovede.

Pokud by se vám nechtělo platit tolik, můžete se připojit k jednomu z vícečlenných organizovaných hiků, ale musíte si vybrat buď sobotu, neděli nebo středu. Jiný den se prostě nechodí. Tyto vícečlenné hiky s průvodcem stojí v přepočtu asi 1900 Kč/osobu. Pokud se tu náhodou ocitnete v pátek nebo chcete mít klid na focení a nebo se nechcete šnečím krokem táhnout s dalšími účastníky pochodu, musíte si zaplatit soukromou túru za skoro 7.000 Kč. Což je na hlavu.

A co bez průvodce?

Samozřejmě to spousta lidí riskuje a chodí bez průvodce. Ale o Drangarniru jsme se po cestě bavili s několika místňáky a nejeden nám říkal o tom, že pan Guttesen jezdí kolem pobřeží na lodi a tyhle rebely vždycky vyhmátne a nasolí jim obrovskou pokutu. A tak jsme se rozhodli, že ikonické místo Faerských ostrovů prostě oželíme.

Jenže! Drangarnir je vidět ze silnice vedoucí do vesničky Gásadalur. Samozřejmě jsou útvary daleko, ale pokud máte nějakého lepšího drona, můžete si tam prostě doletět. Náš Dji Mavic Air 2S to zvládnul tak tak – 10 minut letěl tam, cca 2 minuty jsme fotili a 10 minut letěl zpátky. Vrátil se s 4% baterky.

Múlafossur

Dojeli jsme konečně na další úžasné místo. Múlafossur je nejslavnější vodopád Faerských ostrovů a tohle označení má podle mě právem. Proud vody, padající z 30 metrů, sice není nijak převratný, ale jde tu zejména o jeho lokaci, která nám vyrazila dech.

Od parkoviště je tu příjemná cca 1 km dlouhá procházka po útesech. Při ní jsme viděli vodopád a útesy z několika různých úhlů.

Předposlední den jsme měli naplánovaný výlet na ostrov Mykines, ale protože jsme měli do odjezdu lodi ještě pár hodin, vyrazili jsme podruhé na Sørvágsvatn, které jsme tentokrát viděli bez mlhy.

Mykines

A hurá na nejzápadnější ostrov Faer. Mykines je známý svou obrovskou kolonií papuchálků, což jsou ti nejroztomilejší ptáci na světě. Žijí jen na pár místech a Mykines je mezi nimi.

Jak se na Mykines dostat?

Na Mykinesu není žádná silnice, takže se na ostrov autem nedostanete. Místo na lodi lze rezervovat online na jejich oficiálním webu. Kapacita je omezená, a tak bývá loď v případě jednodenního výletu (tedy ráno tam, odpoledne zpět) týdny dopředu plná. Na Mykines si můžete doletět i helikoptérou, což není kupodivu vůbec drahá záležitost. Občas je let helikoptérou i levnější než loď. Ideální je jednu cestu zvládnout lodí a jednu cestu letět vrtulníkem, ale nám se nepodařilo sehnat lístky.

Protože je na Mykinesu jeden malý kemp, rozhodli jsme se, že to uděláme obráceně a pojedeme odpoledne tam a ráno zpátky. To, že je na ostrově kemp, jsme věděli už od mojí mamky, která na Mykinesu byla měsíc před námi, takže jsme s sebou z Česka vezli stan. Sbalili jsme krosnu se vším potřebným a vyrazili.

Jenže když jsme přijeli a přečetli jsme si informační ceduli v přístavu, zjistili jsme, že hiking po 17:00 odpoledne a před 11:00 dopoledne jsou zakázané kvůli hnízdění ptáků (přitom loď na ostrov přijíždí přesně v 17:00 a ráno odjíždí přesně v 11:00). Takže vlastně není turistům umožněno přijet odpoledne a odjet ráno, což vůbec nedává smysl. Trochu jsme se nad tím rozčilovali, ale ostrov byl poloprázdný, nikde ani noha, a tak jsme se i přes zákaz vydali na útesy nacvakat pár fotek papuchálků. Snažili jsme se být od nich co nejdál, abychom je nevyplašili a alespoň zčásti respektovali místní pravidla.

Všichni, kdo Mykines navštívili, včetně mojí mamky, si ho strašně chválili, ale já musím přiznat, že jsme se tu vůbec necítili dobře. Paní v „kempu“ byla neuvěřitelně otrávená, že jí chceme zaplatit za to, že si na její pozemek dáme stan. Všichni místní, které jsme potkali, na nás házeli pohledy jako kdyby nás chtěli rozporcovat a hodit do oceánu. Podtrženo sečteno, vůbec jsme se tu necítili vítaní, ale možná to byl jen náš pocit.

Nakonec byla zavřená i lávka, která vedla k majáku, a tak jsme se moc daleko nedostali. Většina ostrova jsou útesy, přes které nevede žádná pěší stezka, a tak vlastně všechno, co se dá na Mykinesu dělat, je soustředěno jen do nějakého 1km2 kolem přístavu. Shodli jsme se na tom, že i ten půl den tu byl hodně a vlastně tu nebylo co dělat. Nedalo se nikam jít, do nějaké hospody jsme se vůbec neodvážili vkročit, a tak jsme v 8 večer byli ve spacáku.

Faerské ostrovy jsou vážně úchvatné, ale Mykines bylo snad jediné místo, které jsme si moc neužili.

A je to tady. Poslední den na Ferských ostrovech byl před námi. Když jsme se vrátili z Mykinesu, uvědomili jsme si, že jsme vlastně neochutnali faerskou kuchyni, a tak jsme si našli dobrou restauraci s názvem Fiskastykkið, kam jsme zapluli na oběd. Měli jsme rybí polévku a dva z jejich sendvičů. Dělají tady i výborné kafe, po kterém se nám fakt stýskalo.

Zbytek dne jsme se docela flákali. Vyrazili jsme s malými zastávkami u silnice zpátky do Torshávnu, odkud nám ráno jel trajekt na Island. A protože jsme týden spali ve spacáku, zachtělo se nám čistých peřin a horké sprchy. Bookli jsme nedávno otevřený Hilton, ve kterém jsme se zpacifikovali a připravili na další cestu.

Ráno jsme se v Torshávnu nalodili na trajekt a pokračovali v našem třítýdenním dobrodružství, ale o tom zase až příště. Samozřejmě, že při našem odjezdu svítilo sluníčko a mlha nikde!

Suma sumárum, týden by byl na Faerách super, kdyby nebylo špatné počasí. 10 dní by bylo ideální, protože víc času vám dá flexibilitu v programu a nemusíte se stresovat z jednoho mlžného dne, který strávíte třeba v kavárně nebo na hotelu.

Kdyby vás cokoliv na téma Faerské ostrovy zajímalo, pište otázky do komentáře, ráda poradím! 🙂 No a příště už report z Islandu! A jestli se vám nechce čekat do příště, mrkněte na moje články s top místy z Islandu, které jsem dala dohromady při mojí poslední návštěvě.

E.